Mít kamarádku je dar.
Potkat se na životní cestě s přítelkyní je požehnání !
Děkuji ! ! !

Únava je strašná věc, ALE ! Fyzickou únavu dospíte, psychickou únavu dobijete sportem nebo čokoládou.
Ale únava ze života---jóóó to je tvrdší oříšek.

Člověk se mění uvnitř úplně stejně jako se proměňuje jeho fyzický vzhled- Ty viditelné změny odráží spousta fotek - kouknět na snímky staré třeba jen dva, tři roky staré - nestačíte zírat,, jak jste se změnili.

Ty změny vnitřní, však na první pohled vidět nelze. A tak se lidé pak diví, že si přestávají rozumět.

Mluvit, mluvit a zase mluvit.

Upřímnost, oční kontakt a slova - nic víc není potřeba k pevnému vztahu.

Tři věci na první pohled tak jednoduchá jsou v realitě často skoro nemožné spojit dohromady.

Až mě andělé zavolají k sobě,

nechci mít na pohřbu šumaře!
...

Člověk je v zásadě svobodná bytost

Člověk si v životě ovšem rozhoduje sám. Od malička. Když má hlad zařve si. Když je větší, občas se prostě rozhodne, že bude protestovat a vzdoruje rodičům, první křikem, vztekáním pak argumenty, občas třeba i odchodem z domu. Sám se musí rozhodnout, zda se dá na životní křižovatce doprava či doleva. S kým stráví svůj život, komu se rozhodne věnovat své srdce. Kolika drobkům chce vdechnout život a kolik jim následně věnovat času. Na kolik procent si přeje plnit své sny na úkor práce či očekávání druhých.

Zdá se, že má skoro neomezenou vůli.

Jen o dvou věcech nerozhodujeme.

Kdy se narodíme a kdy přijde čas odejít.

Odejít TAM - do světa bez bolesti a utrpení. Někdo mu říká nebe, jiní Země-nezemě.

Věřím, že existuje!
Místo, kde vás všechny zase pevně obejmu..a zeptám se na věci, které jsem už nestihla..

Řecko, Švédsko - neutečeš.

Mexico, Afrika - neuletíš.

Česko, Slovensko - nevybereš si.

Indie, Grónsko - nevíš.

Letenkou to nevyřešíš, musíš začít od stolu..

Místo, které se na první pohled zdá být místem dětské radosti a smíchu, je ve skutečnosti plné zklamání a pláče. Dětské štěstí trvá po dobu dvou minut. Dve minuty=dvě eura. Ty dětské kolotoče se tak nápadně podobají těm našim životním kolotočům - dětský způsob přípravy na dospělou realitu?

Říkat si až jednou...,teď ještě ne..ještě není vhodná doba.. znamená vlastně odsouvat to na okamžik "až jednou umřu".

Udělej to teď! Neb včera bylo pozdě, zítra už tu možnost mít nebudeš..

"Nebudu - v žádném případě nebudu - trávit zbytek života bojem, abych neumřela.
To by bylo, jako kdybych se bála létání, ale zároveň bych nemohla opustit
letiště, atak bych už celý život trávila jen v odletové hale.
Mrtvá, bych sice nebyla, ale pohřbená zaživa ano.
To pro mě není.
Umírám proto, že jsem žila, ne proto, že mám rakovinu."

R. Fulghum, Třetí přání - Splněno

Plínkama to začíná, plínkama to i končí...

Kdyby se začalo umírat na lidskou hloupost, percentuální zastoupení rakoviny by bylo směšné a zanedbatelné !