Člověk za život stráví minilony hodin zbytečnou, marnou, nic nepřinášející prací v nejrůznějších oblastech. Nesmí však nabýt pocitu, že i jeho život je jedna VELKÁ ZBYTEČNOST !

Pomluvy vznikají na základě vlastní zbabělosti postavit se věcem, které nám na jiných vadí čelem.

Strategie úspěšného zvládání zkouškového

Je důlěžité si zvolit motivaci. Tzn. když tu zkoušku udělám, něco dobrého si koupím, když vyletím, tak to zapiju dobrým vínem. No..a než budu vědet výsledky, tak se odměním vanilkovým laté za to, že jsem tam vůbec došla. SEBEMOTIVACE !

Hrníček a ouško

U nás na bytě máme každý svůj hrníček. Je to stejně osobní věc jako kartáček na zuby. Všichni už si zvykli, že je lepší si od toho druhého hrnek nepůjčovat, protože když si do něj udělám kafe, poruším rituál a funkci čajového hrníčku.

Moje hrníčky si nikdo nepůjčuje. Proč? Jelikož jejich signifikantním znakem je, že nemají uši. Kavový šálek písmene I sice nějako dobu držel chemoprenem, ale už se odlepil. Každý šálek kávy byl drama: "poliju ten koberec teď, nebo až přístě?"

Ani čajový hrníček nemá ucho (setkání s podlahou). Už jsem si několikrát chtěla koupit nové, ale nedokážu je hodit mezi ty kelímky od jogurty, slupky od banánu a vyluhované čaje. Oba hrníčky se už si se mnou něco zažili, něčím si prošli.

Navíc..ano je pravda, že ze startu mě neustále prudilo, že ty hrnky nemají ucho a já mám věčně spálené ruce, neboť moje filozofie je: dát do hrnku tolik vody, kolik se vejde. Je ale pravda, že teď už mi to nepřijde. Pití tekutin bez hrnku se stalo mým osobitím rituálem, který mám spojený s pobytem zde - v mém studijním Brně.

"Všichni rodiče ve všech dobách říkají svým dětem věci, které děti bolí. Ale snad
většina se snaží napravit škodu laskavostí a omluvou", někteří ale neustále útočí
sarkasmem, urážkami, nadávkami a verbální násilí nezřídka provází násilí fyzické.“ Giddens

„Etika byla sice vzata na milost, ale kultura oběti zanikla, neuznáváme povinnosti žít
pro něco jiného než sami pro sebe, panuje morálka ´bez povinnosti a bez postihu´,
bezbolestná, nárazová, bez úsilí, obětavosti, sebezapření.“ Lipovetski

Nezávislost plynoucí ze závislosti je nezáviděníhodná.

Má-li člověk strach ze svých černých stránek osobnosti, je nejlepší je konforntovat s realitou, aby věděl, zda si své negace pouze idealizuje nebo je jich skutečně schopen.

Nemáme rádi slovo ideologie. Vyvolává v nás negativní emoce podobně jako feminismus, marxismus, homosexualita, senioři..

A přitom žijeme v milionech ideologií, kterým bezmezně věříme!

Je to snad ubohost člověka? NE. Jeho osud? pcha.. nevědomí..sladké nevědomí!

Love being myself! But what does this word mean? Myself? Who am I?

Od malička si v hlavě vytvářím nejrůznější příběhy a náhle zjišťuju, že mám strach žít ten vlastní.

Aničko, děkuji za rozehnání chmurů v hlavě !

Trápí nás tolik věcí, ale pitím vína se ještě nikdy nic nezměnilo.

SS

Sen strachu.

Minulost

"Že nás kromě společné minulosti nic nespojuje.."

To je zajímavý výrok, který mě zaujal při čtení nějakého horoskopu.
Člověk se dnes a denně vrácí k tomu, co bylo. Ať už s nostalgickým úsměvem, bolavým srdcem, záští, nebo sebezpytováním svědomí, co komu řekl, udělal.

Lidé z našich životů přicházejí a odcházejí, to ale neznamená, že je nutně ztrácíme.
Co bylo, bylo.

Jak lehké je to napsat, o to těžší je neustále se nevracet zpět.

"Drogy se stali součástí naší kultury. Nemůžeme tedy říct, že jsme "proti" drogám, stejně jako nemůžeme říct, že jsme "proti" hudbě." Foucault

Rozpory

Člověk se dnes a denně potýká s tím, že přemýšlí. Přemýšlí nad tím, jak věci dělá a jak by je chtěl dělat. Zjišťuje, že nestíhá. Že reálně není schopen stihnout být na více místech najednou. Otázka priorit? No, jo ale jak se rozkrájet a zároveň nezasebevraždit, když všechny ty osoby máte rádi stejně. Chcete být tam, protože jste tam užiteční, jinde, protože tam vás zase milují, onde, kde ocení vaši společnost a i vy se v ní cítíte dobře a pak tady je to místo, kde musíte být, protože znamená povinnosti.
Celý život tedy volíme mezi těmito místy mezi zábavou, prací, rodinou a životem s někým druhým. A často jakoby pociťujeme vnitřní rozpor, čemu dát přednost, když je nám všude dobře? Rozhodujeme se podle očekávání a přání druhých, nebo sobecky volíme to, co vyhovuje nám. Tak či onak, nikdy asi nedojde k tomu, aby všichni v tom pomyslném čtverci byly všechny strany spokojené. Asi se vždy musí vytvořit ten žebříček hodnoty, který bude znamenat: víc peněz, méně času s rodinou; zábava nebo kafe s rodinou, přítel nebo škola, hory nebo mytí oken.?

Umění žít pokorně je obtížnější, než žít s penězi.

Dvě deci

Opíjet se dobrým vínem! To je to jediné, co se dá dělat, když víno značky "opíjet se životem", zklame.
Teď zpětně zjišťuju, že za to nemůže život, může za to mlj přístup k němu. Není dobrý den nebo špatný den, neodvozuje se to od toho, zda jsem se vyspala dobře nebo špatně. Ale je to o úsměvu, o mojí otevřenosti k vám a asi ještě o řadě dalších věcí, o kterých prozatím nemám ani páru.

Zní to tak triviálně, že si na to jdu asi dát skleničku.

Rozvodovost

"Jedno španělské přísloví říká, že aby bylo manželství šťastné, musela by být žena slepá a muž hluchý- no a je jasné, že tolik invalidů nemáme. Proto je míra rozvodovosti tak vysoká." Burjánek, přednáška z Demografie

S čajem je to jako se životem: Někdo ho rád černý, jiný dává přednost veselému ovoci. Někdo si ho rád přisladí, jiný těžce polyká každý hořký doušek. Mléko nebo citrón jsou přísady, které každý nemusí. Při jeho pití však všichni bez rozdílu víme, že ta kouřící tekutina pálí, ale stejně si zas a znova ten jazyk popálíme. Naše bolavá místa si léčíme vědomím, že ony se ty pohárky zase zahojí..