Přestala jsem spěchat a začala tančit průběhem dne.
S vědomím toho, že jednou je to to bude v rytmu pomalého blues, jindy divokého jivu.
Jak se to stalo? Měla jsem místo hlavy kamennou skálu, kterou podpíraly dřevěné tyčky. Hlavu, která se bála všech těch okolních informací. Ale ak se vám ale stala zvláštní věc. Ta skála se rozdrolila v písek. A já viděla sama sebe, jak si na břehu moře pohrávám s tím pískem a vybírám si jen taková zrníčka, která jsou pro mě relevantní.
Stala jsem se přesýpacími hodinami: žádná vteřinová ručička!
A navíc - tím úzkým hrdlem projde jen omezené množství zrnek písku, takže nehrozí, že by se mi všechny ty myšlenky zase rozsypaly jako přetržené stavidlo.
Recent Posts
0 komentářů:
Post a Comment