První dny byly plného zjišťování drobných rozdílností a naopak stejností i přes fakt, že jsem daleko za oceánem. Tady je pár z nich. Musela jsem se pousmát vždy, když jsme projížděli kolem McDonaldů, Burger Kingů a Starbucksů. Jediný rozdíl, který mezi nimi byl, byl ten, že vyhrávaly svou velikostí nad ČR a často i nabízeným sortimentem. Pokud se zamýslím nad polohou Mx, které leží kousek od USA-původce celého procesu jménem globalizace(někdy možná spíše amerikanizace). Věc je vyřešena-pokud prostě nepojedu mezi indiány, spousta věcí bude stejná.
Věc, která mě naprosto okozlila jsou zdější univerzity, Obrovské komplexy, ve kterých se nachází vše, co studenti potřebují: studovny, krásné jídelny, moderní prostory, veliké zahrady na odpočinek i zábavu, spousta sportovního využití. Tady je opravdu vidět, za co si studenti platí školné-a že se zrovna nejedná o symbolickou částku. Ale proč ne? Za tohle bych se byla ochotná taky zadlužit. Navíc tady je vaše budoucnost celkem jasná-studujete-li dobrou univerzitu můžete vzít jed na to, že najdete v budoucnu i zaměstnání na stejně kvalitní úrovni. Možná i proto se tady vysokoškolským studiím říká carreras-kariéry. Když ne celý život, snad se mi poštěstí tady studovat alespoň jeden rok, další krásný sen.
Samozřejmě nyní jsem mluvila o lidech, kteří se školné pro své děti mohou dovolit-tedy ti s ekonomicky středním a vysokým statusem. Ti, kteří na to nemají peníze studují státní školy, které zdaleka nedosaují takových kvalit. Zkrátka zde je to přesně naopak než u nás-to, za co si zaplatíte má úroveň.
Když se koukám kolem sebe, přijde mi, že tito lidé si i přes vlny konzumentarismu uchovali svou skromnost. Dům je útulně vybaven a nekřičí žádnými moderními prvky. Nadobí, kuchyň vše si vás podmaňuje svou prostotou. V mojem domě není myčka-věc, kterou ksyž u nás v dnešní době rodiny nemají, tak se na ni často dívají skrz prsty. Na každém místě v domě najdete nějaký bordýlek, který přitahuje moje oči a já si představuju, jak by to vypadalo krásně, kdyby se ty věci srovnaly a daly tam kam mají. A v té chvíli si uvědomuji tu naši evropskou vycepovanost. Pořádek, pořádek, v prvé řadě pořádek. Ale jsme díky němu více šťastní? Už i k nám dorazil trend paní na uklízení, ale mít ještě někoho na praní a dalšího človíčka na žehlení? To asi ještě nějakou chvíli potrvá. Snad ten boom začne, až budu pracovat :D.
Recent Posts
Když se sen stal cestou k cíli
Tak se to nakonec opravdu stalo. Najednou stojím před blikající cedulí IB6401, MEXIKO. Asi to opravdu nebude jen vymyšlené místo na mapě, když se těmito dvěřmi chce odbavit spolu se mnou celá kopa lidí. Poslední češtinu jsem zaslechla když nějaké dvě české ženy vystupovaly z letadla: "Ježiš to bylo hrozné, to španělské děcko pořád mlaskalo, celé tři hodiny." "No to je ještě dobré, ale vedle mě jako seděli nějací manželé, kteří si pořád povídali. Ta jejich intonace byla příšerná!" V tu chvíli mnou projede ostrá vla čehosi-pryč! RYCHLE! NA chvíli pryč ze země donde la gente se queja!! Připadám si jak umžouraná myška-napuchlá, v požvýkaném oblečení a českým pasem v ruce. Davem jsem nesena až na mé sedadlo. Půl druhé ráno, tak dlouho jsem už nepařila ai na Stodolní, ani nepamatuju! Polštář pod hlavu, deka proti nepříjemné klimatizace, sklopit sedadlo(to je všechno?no dejme tomu) a dobrou noc. Celý let bych shrnula do pětibodů: usínám, probírám se o půl třetí když cinká vozík rozvážející něco teplého do žaludku, usínám, budím se a roznáší se káva a podává se snídaně, vyplňuju imigrační papíry zatímco letadlo přistává. Jsem tady a žadné zemětřesení, ale i tak mnou proběhne myšlenka: Mx tady jsem!
Wow..po všech těch filmem, kdy některým žadatelům zamítly tu či onu žádost se pěkně zapotím, když se modlím, abych všechny příslušné kolonky vyplnila správně(nechápu, jak na to lidi, co mají falešné pasy můžou mít žaludek). Poslední chvilka zaváhání přijde, když moje zavazadla projíždějí skenerem: projde to všechno, co vezu, neprojde(a to opět nepašuju žádné drogy-to už ale zjistil pes, který mě v řadě očuchal a uslitnul si na moje kecky).
Salida-a jede se autem: konečně chápu, co znamená tráfico v Mx: tam kde jsou dva pruhy se auta řadí do třech a následně se z ničeho nic zařadí do jednoho z bočních. Pokud vím, tak všechny mexické auta blinkry mají, ale těžko říct, jestli bysme našli nějaké španělské označení, protože je tady nikdo nepoužívá.
Rozlížím se kolem a první co zaregistruju, je že všude se na mě usmívají nějací pánové s mnoha sliby-politické bilbordy naznačují, že v Mexiku budou brzy volby.
Rozhlížím se po krajině-zeleno, hory pěkné. Na kopečkách se nachází ohromné množství skromných domečků. Vzpomenu si na Egpyt. Najednou zase projíždíme centry s multikomplexy obchodů, kin, barů.
Stojíme před bránou, tady teď budu na chvíli doma. Tak uvidíme.
Wow..po všech těch filmem, kdy některým žadatelům zamítly tu či onu žádost se pěkně zapotím, když se modlím, abych všechny příslušné kolonky vyplnila správně(nechápu, jak na to lidi, co mají falešné pasy můžou mít žaludek). Poslední chvilka zaváhání přijde, když moje zavazadla projíždějí skenerem: projde to všechno, co vezu, neprojde(a to opět nepašuju žádné drogy-to už ale zjistil pes, který mě v řadě očuchal a uslitnul si na moje kecky).
Salida-a jede se autem: konečně chápu, co znamená tráfico v Mx: tam kde jsou dva pruhy se auta řadí do třech a následně se z ničeho nic zařadí do jednoho z bočních. Pokud vím, tak všechny mexické auta blinkry mají, ale těžko říct, jestli bysme našli nějaké španělské označení, protože je tady nikdo nepoužívá.
Rozlížím se kolem a první co zaregistruju, je že všude se na mě usmívají nějací pánové s mnoha sliby-politické bilbordy naznačují, že v Mexiku budou brzy volby.
Rozhlížím se po krajině-zeleno, hory pěkné. Na kopečkách se nachází ohromné množství skromných domečků. Vzpomenu si na Egpyt. Najednou zase projíždíme centry s multikomplexy obchodů, kin, barů.
Stojíme před bránou, tady teď budu na chvíli doma. Tak uvidíme.
