"Mohlo jít o podivnou náhodu. Jenže, podle některých teorií označuje slovo NÁHODA pouze jevy s neodhalenou příčinou, zůstávající mimo rámec našeho současného poznání."
Zatím, dodala bych..
Nehoda není náhoda_časopis Záhady života
Recent Posts
Lítost? Na co!
Člověk se naučil litovat sám sebe.
A našel v tom jakési zalíbení.
A tak vznikly veškeré "problémy".
A našel v tom jakési zalíbení.
A tak vznikly veškeré "problémy".
"Čím déle žiji, tím více se přikláním k myšlence, že ve sluneční soustavě plní Země úlohu blázince"
G.B. Shaw
G.B. Shaw
Podstata vánoc
Až letos si lidé uvědomí, že vánoce nejsou dárky. Vánoce jsou láska!
Láska, která nezmizí jen tak, s přetržením poslední ozdobné mašle.
Láska, která nezmizí jen tak, s přetržením poslední ozdobné mašle.
Nespavost
Nezná důvodu.
Energie vám nechybí.
Spánek je přepych, který vám není dovolen.
Práce je na místě namísto klidného podřimování.
Apatie vůči nespavosti se zaručeně dostavuje v úplňkových dnech.
Vrátit se do říše snů, je v ranních hodinách nemožné.
Oči jsou napuchlé, ale nezavřou se.
Svaly jsou unavené, ale nevydechnou.
Tak nějak, jako když nemůžete spát.
Energie vám nechybí.
Spánek je přepych, který vám není dovolen.
Práce je na místě namísto klidného podřimování.
Apatie vůči nespavosti se zaručeně dostavuje v úplňkových dnech.
Vrátit se do říše snů, je v ranních hodinách nemožné.
Oči jsou napuchlé, ale nezavřou se.
Svaly jsou unavené, ale nevydechnou.
Tak nějak, jako když nemůžete spát.
Často, když člověk něco říká o druhých, vyslovuje tak vlastně, co si myslí o sobě(v co věří, čeho se bojí).
Šílenství? Přijde červená..
Lidí skupují z regálů vše, co lze zaplatit kreditkou.
Honí se z práce do práce a skoro nespí.
Nejí, neboť nestíhají.
Musí přece vydělat peníze.
Usmívat se budou, až budou "za vodou", teď na to není čas.
Všechno se zrychluje na maximum a nejenom já si říkám, že ty otáčky už co nevidět musí bouchnout.
Přečte se zajímavý článek Buď pochválena krize. Buď vítán bod obratu.
Honí se z práce do práce a skoro nespí.
Nejí, neboť nestíhají.
Musí přece vydělat peníze.
Usmívat se budou, až budou "za vodou", teď na to není čas.
Všechno se zrychluje na maximum a nejenom já si říkám, že ty otáčky už co nevidět musí bouchnout.
Přečte se zajímavý článek Buď pochválena krize. Buď vítán bod obratu.
Desatero poučení z Erasmu
1. Životní zkušenosti mají význam jen tehdy, máte-li je s kým sdílet.
2. Samota je fajn jen do té doby, než zatoužíte po společnosti.
3. Nové tváře jsou inspirující do okamžiku než zjistíte, že jen málo z nich lze nazvat přáteli.
4. Dělat si co chcete je osvěžující jen do chvíli, než se octnete úplně bez povinností.
5. Zkoušet nové pochutiny vám dá zakusit zjištění, jaké domácí produkty nejvíce milujete.
6. Noční objímání polštáře vám po čtvrt roce napovídá, že mu chybí oči.
7. Povídání přes Skype vám přijde stejně ploché, jako když chcete obejmout milující rybičky v akváriu.
8. Jen skutečně hrstku lidí můžeš po Erasmu nazvat přáteli.
9. Alkohol může umocnit vaši radost ze života jen do okamžiku, kdy zkontrolujete stav účtu.
10. Žít v zahraničí je tak osvěžující jenom díky tomu, že se máte KAM VRACET.
Co dodat? TĚŠÍM SE DOMŮ !
2. Samota je fajn jen do té doby, než zatoužíte po společnosti.
3. Nové tváře jsou inspirující do okamžiku než zjistíte, že jen málo z nich lze nazvat přáteli.
4. Dělat si co chcete je osvěžující jen do chvíli, než se octnete úplně bez povinností.
5. Zkoušet nové pochutiny vám dá zakusit zjištění, jaké domácí produkty nejvíce milujete.
6. Noční objímání polštáře vám po čtvrt roce napovídá, že mu chybí oči.
7. Povídání přes Skype vám přijde stejně ploché, jako když chcete obejmout milující rybičky v akváriu.
8. Jen skutečně hrstku lidí můžeš po Erasmu nazvat přáteli.
9. Alkohol může umocnit vaši radost ze života jen do okamžiku, kdy zkontrolujete stav účtu.
10. Žít v zahraničí je tak osvěžující jenom díky tomu, že se máte KAM VRACET.
Co dodat? TĚŠÍM SE DOMŮ !
Jen hrstku lidí můžete po třech měsících na Erasmu nazvat přáteli.
Nepoznáte je podle toho, jak dobře nebo špatně umí anglicky.
Podle poslední módy nebo moudrostí, co nosí v hlavě.
Vidíte to v jejich očích, v tom, co nosí v srdci.
Nepoznáte je podle toho, jak dobře nebo špatně umí anglicky.
Podle poslední módy nebo moudrostí, co nosí v hlavě.
Vidíte to v jejich očích, v tom, co nosí v srdci.
Když cvakne fotoaparát
Fotky se dokážou smát.
Fotky za vás dokážou lhát.
Umí vás pobavit i rozplakat,
můžete je nenávidět, nebo zkusit třeba i mít rád.
Při některých obrázcích vybavíte si emoce,
určitou chuť,
známou vůni,
jasný zvuk,
či oblíbenou melodii.
U jiných se ptáte - bože, jak to dneska žiji?
Díváte se díky nim do minulosti
a rozmýšlíte nad budoucností.
Vidíte proměny sebe a svých milovaných,
copak se dá žít bez zaváhání?
Fotky reflektují naši přítomnost,
než se však otočíš, je z nich minulost.
Vzpomínka...
Fotky za vás dokážou lhát.
Umí vás pobavit i rozplakat,
můžete je nenávidět, nebo zkusit třeba i mít rád.
Při některých obrázcích vybavíte si emoce,
určitou chuť,
známou vůni,
jasný zvuk,
či oblíbenou melodii.
U jiných se ptáte - bože, jak to dneska žiji?
Díváte se díky nim do minulosti
a rozmýšlíte nad budoucností.
Vidíte proměny sebe a svých milovaných,
copak se dá žít bez zaváhání?
Fotky reflektují naši přítomnost,
než se však otočíš, je z nich minulost.
Vzpomínka...
"Řekni, co je pro manželství nejdůležitější?"
"Krátká paměť."
Smích Fridy
"Proč ses vlastně oženil, tati?"
"Nemapatuju se."
Tělo, netělo
"Máme tělo, ale nejsme tělo!"
A. Clauss
Slyšíte to všichni ? !!!
My nejsme tělo, ale MÁME TĚLO!
A. Clauss
Slyšíte to všichni ? !!!
My nejsme tělo, ale MÁME TĚLO!
"Pak se zasmála a uvědomila si, že nejrychlejší způsob, jak se změnit, je smát se vlastní hlouposti - pak se teprve můžeš od všeho odprostit a nastoupit nový směr." Kam se poděl můj sýr?
Thank you !
"Thanks for taking time.
Thanks for going fast.
Thanks for jumping high.
Thanks for finishing last,
because first isn´t always the best place to be !"
An awesome Book
Thanks for going fast.
Thanks for jumping high.
Thanks for finishing last,
because first isn´t always the best place to be !"
An awesome Book
Představte si pošuka v oranžových re-joicech, červenou mikinou, černou vestou a čepkou na hlavě.
Všichni se něj dívají, protože tančí mezi regálami v Lidlu, brouká si u pokladny, trsá směrem k Britsenu.
No zkuste si neventilovat tu energii z písničky: All I want for X-mass..
A jaký dnes byl váš den?
Všichni se něj dívají, protože tančí mezi regálami v Lidlu, brouká si u pokladny, trsá směrem k Britsenu.
No zkuste si neventilovat tu energii z písničky: All I want for X-mass..
A jaký dnes byl váš den?
Poučení z dneška
Odbudeš-li úkol, strávíš následně ještě víc času jeho opravou.
A ta kritika, za to fakt moc nestojí..
Takže vždy: do your best !
A ta kritika, za to fakt moc nestojí..
Takže vždy: do your best !
Úryvek čehosi
Největší strach měla z toho, že se jí jednoho dne povede proniknout dovnitř do jeho hlavy a ona se vyděsí toho, co tam uvidí. Místo toho se jí naskytl pohled na její vlastně smetiště. Byla vyděšená!
"Rovnost, rovnoprávnost, nebo co?"
"Ženy nemohou doufat v dosažení rovnosti s muži, dokud muži nezačnou s ženami sdílet pečovatelské povinnosti, neboť teprve tehdy, až nebude existovat žádný vztah mezi genderem a rodičovskou dovolenou, ztratí zaměstnavatelé jejich ekonomické podměnty k diskriminaci žen ve prospěch mužů." Saxonberg
Jací jsme?
Jak nás vnímají Slováci?
Jsme strašně ukecaní a někdy máme tendenci o všem žvanit. Slovák řekne o jídlo prostě jen: "jo, bylo to dobré", ale Češi se nad jedním talířem dokážou rozplývat půl hodiny.
Řekla jedna Slovenka..
Jsme strašně ukecaní a někdy máme tendenci o všem žvanit. Slovák řekne o jídlo prostě jen: "jo, bylo to dobré", ale Češi se nad jedním talířem dokážou rozplývat půl hodiny.
Řekla jedna Slovenka..
Máš vztah?
Během jedné generace se otázka "Jsi vdaná/ženatý" změnila na "Máš vztah"?
Z manželství se stala smlouva podobné té pracovní, kterou lze kdykoliv rozvázat.
Z knih o globalizaci
Z manželství se stala smlouva podobné té pracovní, kterou lze kdykoliv rozvázat.
Z knih o globalizaci
Čich!
Včera jsem si v posteli prdla -byl to pěkný smrad...
Šla jsem do obchůdku káva a čaj-nááádherně to tam vonělo!!!
Vařím rýži a uvědomuju si, jak se mi líbí vůně kari.
A ten parfém opravdu voní po MALINÁCH!
Uááá-nový svět-Kolumbus hadra!
Není jiné období života než stáří, kdy jou lidé směšně podceňováni kvůli přeceňování věku jako určujícího faktoru jejich "způsobilosti".
Praotče Čechu..
Praotče Čechu, já si opravdu nemyslí, žes byl cyp jako o tom zpívá Nohavica.
Ano, kdyby si poodešel pár kilometrů dále, mohli jsme se možná v plavkách válet,
ale kdy sis hodil korunou a vydal se na opačnou stranu, vyrůstala bych v zemi, kde je léto jen dva měsíce!
A kdo má pak při tom dvaceti čtyřhodinovém svícení - které má vyvolat minimálně pocit světla, když ne svítícího slunce - platit švédské účty za elektřinu ! =D
Život - slovo plné energie.
Schopnost - slovo plné ambicí, snů a dovedností!
Stačí, však přidat NE:
Neživotaschopný.
To nutně nemusí znamenat, že jste mrtví!
Znám plno lidí, co jsou živí, ale přesto neživotaschopní.
Slovo plné strachu, domněnek - paralizuje nás efektněji než smrt.
Dýchající, ale nežijící.
Myslící, ale ne byjící.
Polykající, ale ne trávicí.
V tom je jeho paradox...
Neustále si připomínáme Holocaust a světové války a vůbec nevídíme, co se zatím děje kolem nás..
Co nám na to řeknou další generace?
Tradiční společnoti byly orientované na minulost. My zase příliš úzkostlivě lpíme na budoucnosti. Přijde konečně nějaká společnost, která bude žít přítomností?
"Stát je příliš malý na to, aby mohl řešit velké problémy, ale také příliš velký, aby vyřešil ty malé." Bell
Rizika
"Pojem riziko ve středověku neexistoval, ani v tradičních kulturách. Představa rizika přichází v 16. a 17.století a je spojena s námořními výpravami napříč mořem. Riziko tedy vlastně znamenalo plavbu po nezmapovaných vodách a vztahovalo se tedy původně k prostoru.
Pozdější vznikla spojitost s časem - to jsme začali investovat v bankách.
Tradiční společnosti byly orientované na minulost, ukotveny v tradicích.K širokému užívání slova rizika dochází ve společnosti, která se orientuje na BUDOUCNOST. Výpovědi o rizicích se šíří do celé řady dalších nejistot.
Moderní doba a život v ní je sám o sobě riskantním podnikem. Lidé si proto nechávají radit atrology a vrací se ke zcela iracionální kosmologii.
Pak jsme si vymysleli ještě pojištění. Vzniklo jako jakási náhražka v bodě, kde byl styk s nejistou budoucností. první vznikala opět v době mořeplavectví. Pojištění, které je myslitelné pouze pokud věříme, že člověk má možnost ovlivňovat a řídit budoucnost."
Anthonny Giddnes, Unikající svět
Žijeme v době experimentů!
Buď v klidu ! Nikdo neví!!!
Máš nápad? Založ projekt!
Nudíš se? Pracuj pro neziskovku.
Chceš se podělit o své zkušenosti? Uspořádej seminář, nebo napiš knihu.
Vydávej, bloguj, zakládej - ŽIJ!
Cokoliv tě napadne, je možné a proveditelné.
Práce na celý život je pasé.
Dvě vysoké školy neznamenají, že nebudeš mít problém sehnat práci.
Jazyky, ani studium v zahraničí už se na životopisu neblýská zajímavostí.
Je třeba se s tímhle pocitem nejistoty naučit žít.
Otvírají nám totiž zároveň i dveře do životního dobrodružství, o kterém se nikomu dvacet lez zpět ani nesnilo!
Musíme najít nové hodnoty.
Máme tolik možností, že máme strach si vybrat . neboť jsme tady jen krátce. Podle některých jen jednou.
Musíme najít cestu vztahem, která bude vyhovovat všem: vám, partnerovi i státu.
Jak ta cesta bude vypadat je na nás.
Ne na budoucnosti.
Máš nápad? Založ projekt!
Nudíš se? Pracuj pro neziskovku.
Chceš se podělit o své zkušenosti? Uspořádej seminář, nebo napiš knihu.
Vydávej, bloguj, zakládej - ŽIJ!
Cokoliv tě napadne, je možné a proveditelné.
Práce na celý život je pasé.
Dvě vysoké školy neznamenají, že nebudeš mít problém sehnat práci.
Jazyky, ani studium v zahraničí už se na životopisu neblýská zajímavostí.
Je třeba se s tímhle pocitem nejistoty naučit žít.
Otvírají nám totiž zároveň i dveře do životního dobrodružství, o kterém se nikomu dvacet lez zpět ani nesnilo!
Musíme najít nové hodnoty.
Máme tolik možností, že máme strach si vybrat . neboť jsme tady jen krátce. Podle některých jen jednou.
Musíme najít cestu vztahem, která bude vyhovovat všem: vám, partnerovi i státu.
Jak ta cesta bude vypadat je na nás.
Ne na budoucnosti.
Krása!
Jen si tak pročítám texty do školy a do nosu mi přichází vůně zázvorového čaje, který stojí asi 20 cm ode mě.
Krásná neděle!
Krásná neděle!
European subsidy for agriculture is often the same amout of money as a day budget for a poor person.
"It is better to be a cow in Europe than to be a poor person in a developing country."
Making globalization work, J. Stiglitz
"It is better to be a cow in Europe than to be a poor person in a developing country."
Making globalization work, J. Stiglitz
Celebrita
Slovo celebrita je produktem nových komunikačních technologií. Až se vznikem televize a médií jsme mohli zakusit pocit být v místnosti s Gottem, Vondráčkovou a jim podobným - celebritám!
Jsem vaše Globalizované Dítě !
Přečtěte si více zde.
A dejte mi zpětnou vazbu. Těším se na vaše poznámky, postřehy a kritiku.
Díky.
A dejte mi zpětnou vazbu. Těším se na vaše poznámky, postřehy a kritiku.
Díky.
VYHLEDÁVAČE VYHLEDÁVAČŮ
Jsme tak přesyceni internetovými informacemi, že vznikají vyhledávače vyhledávačů - slev, dovolených, kin, zpráv.
Filtry filtrů.
Zalohové stránky zálohových dat. Pozichrujte si svá data na n-tou! Ulozto, FB, Rajče, Picasso web a další..
Procedit to a pořádně propasírovat, ať z toho kvanta informací blázníme o něco míň.
Filtry filtrů.
Zalohové stránky zálohových dat. Pozichrujte si svá data na n-tou! Ulozto, FB, Rajče, Picasso web a další..
Procedit to a pořádně propasírovat, ať z toho kvanta informací blázníme o něco míň.
Výzkum: proč chceme děti?
"Dítě je často spojeno rozporuplnými až pesimistickými pocity u nevzdělaných mužů a vzdělaných žen."Pakosta, výzkum Hodnota dítěte
Znáte to slovo?
Při čtení narážím na slovo prebends. Radím se s mým nejvěrnějším přítelem google-trasnalaterem, co to je za slovo. Odpovídá, že český výraz je prebenda, což je na netu vysvětleno: "jako nezasloužená výhoda nebo příjem za zásluhy."
Nikdy jsem o podobném slově neslyšela.
Nikdy jsem o podobném slově neslyšela.
Ztráty a nálezy
Říká se, že v životě toho často více
ztrácíme než získáváme.
Já s tím však nesouhlasím!
I ta nejbolestnější, nejnepříjemnější ztráta nám chce něco říct.
Někam nás posunout.
Přimět nás, nad něčím zamyslet.
Každá ztráta je vlastně darem.
Já s tím však nesouhlasím!
I ta nejbolestnější, nejnepříjemnější ztráta nám chce něco říct.
Někam nás posunout.
Přimět nás, nad něčím zamyslet.
Každá ztráta je vlastně darem.
ŽIVOT NÁM ČAS OD ČASU SÁM PŘIPOMENE,
ŽE I TY NEJNEREÁLNĚJŠÍ MOŽNOSTI ČI SKUTEČNOSTI PŘIPADAJÍ V ÚVAHU.
"Největší naplnění snu? Být přítomen!
Největší štětsí je účastnit se přítmnosti.
Honba za nějakým snem znamená projektovat se do budoucnosti, tedy nebýt přítomen."
Jaroslav Dušek
Největší štětsí je účastnit se přítmnosti.
Honba za nějakým snem znamená projektovat se do budoucnosti, tedy nebýt přítomen."
Jaroslav Dušek
 |
| Catalina Estrada |
Domněnky, iluze a představivost - to vše dohromady z nás "racionálních lidí" dělá naivní trouby.
Když se déšť při doteku vašeho těla mění na žehnající sluneční paprsky, připadáte si jako v duhovém vakuu.
"Myslíme si, kolik nemáme problémů, a přitom jde jen o čtyři oblasti - o lásku, zdraví, úspěch a sebevyjádření. Můžeme mít pocit, že se v problémech topíme, ale máme vlastně jen čtyři oříšky k rozlousknutí, Největší význam má láska. Milujeme-li samy sebe, můžeme milovat i ostatní a oni nás. Tím se zlepšují naše vztahy k lidem a naše postavení v zaměstnání. Sebeláska je důležitá pro dobré zdraví, dovoluje nám vyjádřit svou osobnost a tvořivě obohacovat svůj život. Milujeme-li sebe a svůj život, dostáváme svůj díl s vesmírného blahobytu." Louise L. Hay
ZDRAVíM VáS ZE SEVERU!
Zdravím vás z norského poloostrova Lofoten!! Konrétne mesta Solvaer! Za okny nam prsi a fuci silny snih, ale my mame po nekolika dnech konecne kde v teple slozit hlavu a dokonce DVE POSTELE!! Dnes rano jsme se totiz probudili nad Narvikem v kompletne promocenem stanu, takze tady ta mala mistnustka vypada jako po vybuchu - susime stan, neb bude asi jeste potreba.
Prosli jsme se narodnim parkem Albisko.
V Norsku je jeste vic draho nez ve Svedsku..opravdu hej!
Pizza - poradne jidlo po dvou dnech.
Prsi tady jak cyp ! Ale neni tady takova kosa kolem 10 stupni.
Popijim Frisco, co se mnou procestovalo jiz cele Svedsko a tesim se, az si zalezu do spacaku.
Tolik me utrzky..
Mejte se. =O
Prosli jsme se narodnim parkem Albisko.
V Norsku je jeste vic draho nez ve Svedsku..opravdu hej!
Pizza - poradne jidlo po dvou dnech.
Prsi tady jak cyp ! Ale neni tady takova kosa kolem 10 stupni.
Popijim Frisco, co se mnou procestovalo jiz cele Svedsko a tesim se, az si zalezu do spacaku.
Tolik me utrzky..
Mejte se. =O
"Mladí se často zamilují, ale ne vždy to dokáže překonat sociální bariéry, které mezi nimi jsou."
Burjánek, Demografie
Burjánek, Demografie
Frustrated?
"Facebook became
new form of the social communication.
Recently, users got frustrated with all these innovations and new changes which
the designers have come with.
This is nice example of how people can be frustrated when some social or
economic change come in reality. "
Lesson of International relationshop
což následně významně stěžuje,
aby nás druzí plně chápali.
Strach, kterému dovolíš, aby ochromil tvoji mysl, je horší než doopravdy existující situace."
Kam se poděl můj sýr? str. 63
"Já osobně mám rád, když mám tolik barev bot, že mi jdou ke každému outfitu."
"Hm, to je divné, když vezmeme v úvahu, že jsi chlap."
"Proč?"
"No protože si spíš dokážu představit, že by podobnou větu vyslovila žena."
"Nezapomínej, že jsi ve Švédsku! Zvykneš si na to, že muži chodí často lépe vyoblíkaní než ženy - a to nemusí nutně zmamenat, že jsou to gayové!"
"Hm, to je divné, když vezmeme v úvahu, že jsi chlap."
"Proč?"
"No protože si spíš dokážu představit, že by podobnou větu vyslovila žena."
"Nezapomínej, že jsi ve Švédsku! Zvykneš si na to, že muži chodí často lépe vyoblíkaní než ženy - a to nemusí nutně zmamenat, že jsou to gayové!"
Moje první "distance" hodina!
Tak takhle to vypadá, když máte hodinu "na dálku". Vzhledem k tomu, že se mi křížili dva předměty v pátek, v úplně stejný čas, rozhodla jsem se připojit k distančním studentům. Jak? Jednoduše - přihlásila jsem se do imaginárního room no. 12 , uvařila se kotel čaje a pohodlně se posadila. Kolem desáté se začali přihlašovat studenti, podobně jako kdysi na tolik oblíbený X-chat.
Složení studentů bylo skutečně multikulturní. Nejen z různých koutů Švédska, ale také Šangaje, Buenos Aires. No, zajímavé.
Učitel je schopný sdílet obrazovku se všemi studenty, takže jsme si tak postupně prošli základní předpoklady úspěšného ukončení kurzu - mimo dotazů odkud jsme, kolik je u nás hodin (v Šangaji třeba bylo 16: 00 PM) a jaké je u nás počasí.
Přesto, že tento způsob výuky skýtá neskutečné možnosti pro studenty po celém světě. Komunikace přes internet je vždy o něco kostnatější. Proto se prvních dvacet minut řešily převážně technické problémy. Nefungoval mikrofon, nešel nahrát print sreen, někdo nemohl najít nějaký dokument. Všechno má své mouchy a samozřejmě i tento způsob skýtá řadu "ale".
Přesto všechno představa, že si do budoucna můžu vystudovat jakýkoliv jazyk, kurz z Ostravy je víc než lákavá =)
but people will never forget how you made them feel."
Maya Angelou
Je až neskutečné, jak rychle někteří lidé odsoudí druhé, aniž by o nich cokoliv věděli. A stačí pouhý oční kontakt, mimika tváře.
Ano, pídit se po skutečném jaderném dobru každého z nás rozhodně zabere více úsilí než-li kritika.
Člověk v takové pozici si musí uvědomit, že ta snaha o jeho zaškatulkování jako toho či onoho tvora, mu není ani zdaleka vlastní. Hrozí mu totiž, že začne podle odsuzujících pohledů či poznámek stylizovat sám sebe.
Ano, pídit se po skutečném jaderném dobru každého z nás rozhodně zabere více úsilí než-li kritika.
Člověk v takové pozici si musí uvědomit, že ta snaha o jeho zaškatulkování jako toho či onoho tvora, mu není ani zdaleka vlastní. Hrozí mu totiž, že začne podle odsuzujících pohledů či poznámek stylizovat sám sebe.
Nikdy neříkej nikdy aneb..
..myslela jsem si, že už se nikdy nepotkám s fyzikou, ale pak jsem se rozhodla udělat si kurz paraglidingu, atak jsem se opět snažila pochopit princip nejedné síly F.
Matika mi nikdy nevadila a ejhle na výšce ji budu čelit znovu v podobě statistiky.
V hodinách dějepisu jsem často usínala, a tak to tentokrát musím v rámci předmětu Mezinárodních vztahů dohnat - jen s tím rozdílem, že tentokrát v angličtině.
A tak, nikdy neříkej nikdy ! Protože někdy se s něčím potkáš, a pak si s tím nebudeš vědět rady =).
Matika mi nikdy nevadila a ejhle na výšce ji budu čelit znovu v podobě statistiky.
V hodinách dějepisu jsem často usínala, a tak to tentokrát musím v rámci předmětu Mezinárodních vztahů dohnat - jen s tím rozdílem, že tentokrát v angličtině.
A tak, nikdy neříkej nikdy ! Protože někdy se s něčím potkáš, a pak si s tím nebudeš vědět rady =).
Tolik cyklostezek a já stále bez kola lalala.
Ale přesto byla dnešní mise na kraj města úspěšná: koupila jsem si obrovskou skleničku na víno a misku na muesli. Ve švédku jsem second handy celkem oblíbené. Do teď jsem si myslela, že pouze Erasmus studenty, ale dnes jsem ta narazila i na ne jednoho Švédského příslušníka.
Najdete sekáče různých velikostí. Ta till vara, kam jsem dnes zavítala já byla asi tak velká jako náš Lidl, když si plochu dvakrát vynásobíte. A najdete tam úplně všechno! Lampy i lampičky, koberce a rohožky, videokazety i gramofónové desky, knížky, kuchyňské sety a veškeré další vybavení, televize, nooteboku, zahradní vybavení, žehličky, hračky, sedačky. křesla.
Ne jedna věc mě zaujala, rozhodně se tam ještě vrátím !
Ale přesto byla dnešní mise na kraj města úspěšná: koupila jsem si obrovskou skleničku na víno a misku na muesli. Ve švédku jsem second handy celkem oblíbené. Do teď jsem si myslela, že pouze Erasmus studenty, ale dnes jsem ta narazila i na ne jednoho Švédského příslušníka.
Najdete sekáče různých velikostí. Ta till vara, kam jsem dnes zavítala já byla asi tak velká jako náš Lidl, když si plochu dvakrát vynásobíte. A najdete tam úplně všechno! Lampy i lampičky, koberce a rohožky, videokazety i gramofónové desky, knížky, kuchyňské sety a veškeré další vybavení, televize, nooteboku, zahradní vybavení, žehličky, hračky, sedačky. křesla.
Ne jedna věc mě zaujala, rozhodně se tam ještě vrátím !
Photy by: Catalina Estrada
The truth !
“Watch your thoughts, for they become words. Watch your words, for they become actions.
Watch your actions, for they become habits.
Watch your habits, for they become character. Watch your character, for it becomes your destiny.”
Anon
Buffé
Nakupovat ve Švédsku potraviny, nebo jít do menzy je opravdu záhul pro vaši peněžku a svědomí. Ale snažím se vštípit si pravdivou teorii jednoho významného človíčka: "Nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit levné věci."
Oběd v "menze" stojí 60 SEK, takže něco jako oběd ve Viktorce(...=)), ale pravdou zase je, že za tu cenu oceníte kvalitu a nedostane se vám na talíř žádná kaše ze sáčku nebo svraštělé kuře..
Studenské obědy zde jsou servírovány formou švédského bufetu. Přesto, že jídlo je jedno z mých největších pokušení, tuším, že budu pouze svátečním hostem.
Pozor na křemenáče, modráky, klouzky, muchomůrky a jiné houbovité potvůrky.
HEJ !
HEJ !
Tak jsem po veškerém vydatném loučení konečně dorazila do toho severského státu. Cesta byla dlouhá, ale bez problémů. Po třicítkách v centru Prahy a uličkách přeplněných turisty jsem při usednutí do letadla v 21.30 okamžitě usla. Jediné, co jsem stihla v letadle zaznamenat bylo, že s námi letí místo série letušek v minisukních, asi šedesátiletý letušák a že noční Praha z výšky vypadá opravdu krásně, ale od Paříže bych ji nerozeznala.
Vzbudil mě strach, že umřu. Letadlo šlo do příšerných turbulencí, obě křídla se otřásaly takovou silou, že jsem si myslela, že se musí urvat. Když mě asi po 15 sekundách přeslo spánkové opojení, došlo mi, že jsme přistáli…stihli jsme to dřív než bylo v plánu v 23:00 mělo přivítal Stockholm.
Vyzvedla jsem si svou bagáž a šla zjisit jak je to s tím vlakem, co mě má dovést do studijního města Falun. K mému uklidnění přispěli šipky, které mě směřovaly na Falun C (central). Uvelebila jsem se na koženém kulatém sofá bonbónů, který měl dvě patra (lidi spí nahoře i dole, i přesto, že ve „druhém patře“ občas byla nějaká ta palma). Noc byla trhaná, jak taky jinak, když se občas probudíte úlekem, že jste usnuli a rychle kontrolujete, zda vám nechybí žádná věc, co se vám podařilo prostrkat přes check-in.
Teď když toto píšu už sedím ve vlaku. Ještě nervózně vyčkávám na průvodčího a doufám, že mi neřekne, že má jízdenka je neplatný, nebo že sedím ve špatném vlaku. Slovo vlak je tady asi trošku jiný pojem než v Česku. Sedím ve druhé třídě a je tady krásně čisto, (možná i voňavo), ale hlavně mě zaujaly zásuvky, které jsem hned využili k doplnění šťávy svých elektrických spotřebičů. Trošku mi to připadá jako první třída pendolina, ale možná jenom trošku přeháním.
Je 6. 57 a já mám možnost vidět asi poslední záblesky sluníčko. Jak jsem se totiž dočetla v průvodci, sníh se může objevit už v ZÁŘÍ, ještě že začíná AŽ příští týden. Právě nastoupily dvě slečny ve svetrech, šále a kozačkách…ještě jsem nebyla venku z letiště, tudíž jsem zvědavá na teplotní šok.
Hmm, moje první postřehy týkající se přírody? Mlha postupně mizí a začínají se objevovat louky, pole, lesy, krásy, domy. Jakoby jsme projížděli Beskydami
Vždycky mě udivuje, jak se věci, co si vyklikáte na netu změní v konkrétní cestu a hlavně, že opravdu fungují! Na Ruzyni mi vydali letenku na základě občanky, průvodčí odkýval cár papíru. Síla tiskárny !
Jsem zvědavá na další „aha a wow efekty“, ikdyž tuším, že jich bude podstatně méně, než když jsem byla v sedmnácti Španělsku.
Uvidíme, uvidíme =).
Tak včerejšek byl náročný. Zastavila jsem se až večer, když jsem se přikrývala peřinou koupenou v JYSKU za výhodunou cenu na základě Housing agreementu. Mé první pocity, jsou skrz naskrz pozitivní. PŘIJEĎTE, JE TADY NÁDHERNĚ. Přiroda, jezera, lidi jsou fajn. Ubytování je taky v pohodě, nikdy jsem pro sebe neměla tak velký prostor :D. Kuchyň je tady jedním velkým meeting místem, kde se potkáváme – všech 14, jak bydlíme na jednom patře. Cestou do školy a zpět jsem viděla tolik hub, že se mi sbíhaly sliny na kyselo nebo smaženici. Dokonce vyšlo i počasí bylo krásně teploučko, dnešek už je horší. Dnes je tady takové to typicky Britské počasí.
PO včerejší registraci jsme spolu s ostatními Erasmáky zahájili naše studia tím nejlevnějším obědem – tedy kde jinde než v McDonald´s :D..Ale i na naše poměry dražší, 70 SEK.
Je toho tolik, co bych vám chtěla napsat, sdílet a vyfotit, ale zatím jsem se nezastavila. Dnes je na programu prezentace předmětů, které je možné zde studovat a následně koupit kolo. A pak bude asi zase večer. Škola mi začíná příští úterý.
Věřím, že zítřek bude klidnější a doplním resty spolu s nějakými fotkami.
"Život je jako moře zkušeností. Přichází ve vlnách a vždy po čase přináší rozvoj. V jednom takovém nádherném období rozvoje žijeme i my. " L.L. Hay
Už to přišlo aneb, když vám definitivně dojde reálnoust vašich činů.
Když se sen stává skutečností.
Když se radost mění ve zrychlený tep.
Když vás tady musím na chvíli opustit.
A říct vám DĚKUJI !
Když se sen stává skutečností.
Když se radost mění ve zrychlený tep.
Když vás tady musím na chvíli opustit.
A říct vám DĚKUJI !
Tolik věcí se v životě nedozvíme jen proto, že nám je nikdo neřekne.
Tolik se toho nenaučíme, neboť nežijeme s lidmi, kteří by nám to ukázali.
V tom je ten život nejúžasnější - potkávání s vámi všemi ! ! !
Tolik se toho nenaučíme, neboť nežijeme s lidmi, kteří by nám to ukázali.
V tom je ten život nejúžasnější - potkávání s vámi všemi ! ! !
Únava je strašná věc, ALE ! Fyzickou únavu dospíte, psychickou únavu dobijete sportem nebo čokoládou.
Ale únava ze života---jóóó to je tvrdší oříšek.
Ale únava ze života---jóóó to je tvrdší oříšek.
Člověk se mění uvnitř úplně stejně jako se proměňuje jeho fyzický vzhled- Ty viditelné změny odráží spousta fotek - kouknět na snímky staré třeba jen dva, tři roky staré - nestačíte zírat,, jak jste se změnili.
Ty změny vnitřní, však na první pohled vidět nelze. A tak se lidé pak diví, že si přestávají rozumět.
Ty změny vnitřní, však na první pohled vidět nelze. A tak se lidé pak diví, že si přestávají rozumět.
Mluvit, mluvit a zase mluvit.
Upřímnost, oční kontakt a slova - nic víc není potřeba k pevnému vztahu.
Tři věci na první pohled tak jednoduchá jsou v realitě často skoro nemožné spojit dohromady.
Upřímnost, oční kontakt a slova - nic víc není potřeba k pevnému vztahu.
Tři věci na první pohled tak jednoduchá jsou v realitě často skoro nemožné spojit dohromady.
Člověk je v zásadě svobodná bytost
Člověk si v životě ovšem rozhoduje sám. Od malička. Když má hlad zařve si. Když je větší, občas se prostě rozhodne, že bude protestovat a vzdoruje rodičům, první křikem, vztekáním pak argumenty, občas třeba i odchodem z domu. Sám se musí rozhodnout, zda se dá na životní křižovatce doprava či doleva. S kým stráví svůj život, komu se rozhodne věnovat své srdce. Kolika drobkům chce vdechnout život a kolik jim následně věnovat času. Na kolik procent si přeje plnit své sny na úkor práce či očekávání druhých.
Zdá se, že má skoro neomezenou vůli.
Jen o dvou věcech nerozhodujeme.
Kdy se narodíme a kdy přijde čas odejít.
Odejít TAM - do světa bez bolesti a utrpení. Někdo mu říká nebe, jiní Země-nezemě.
Věřím, že existuje!
Místo, kde vás všechny zase pevně obejmu..a zeptám se na věci, které jsem už nestihla..
Zdá se, že má skoro neomezenou vůli.
Jen o dvou věcech nerozhodujeme.
Kdy se narodíme a kdy přijde čas odejít.
Odejít TAM - do světa bez bolesti a utrpení. Někdo mu říká nebe, jiní Země-nezemě.
Věřím, že existuje!
Místo, kde vás všechny zase pevně obejmu..a zeptám se na věci, které jsem už nestihla..
Řecko, Švédsko - neutečeš.
Mexico, Afrika - neuletíš.
Česko, Slovensko - nevybereš si.
Indie, Grónsko - nevíš.
Letenkou to nevyřešíš, musíš začít od stolu..
Mexico, Afrika - neuletíš.
Česko, Slovensko - nevybereš si.
Indie, Grónsko - nevíš.
Letenkou to nevyřešíš, musíš začít od stolu..
Místo, které se na první pohled zdá být místem dětské radosti a smíchu, je ve skutečnosti plné zklamání a pláče. Dětské štěstí trvá po dobu dvou minut. Dve minuty=dvě eura. Ty dětské kolotoče se tak nápadně podobají těm našim životním kolotočům - dětský způsob přípravy na dospělou realitu?
Říkat si až jednou...,teď ještě ne..ještě není vhodná doba.. znamená vlastně odsouvat to na okamžik "až jednou umřu".
Udělej to teď! Neb včera bylo pozdě, zítra už tu možnost mít nebudeš..
Udělej to teď! Neb včera bylo pozdě, zítra už tu možnost mít nebudeš..
"Nebudu - v žádném případě nebudu - trávit zbytek života bojem, abych neumřela.
To by bylo, jako kdybych se bála létání, ale zároveň bych nemohla opustit
letiště, atak bych už celý život trávila jen v odletové hale.
Mrtvá, bych sice nebyla, ale pohřbená zaživa ano.
To pro mě není.
Umírám proto, že jsem žila, ne proto, že mám rakovinu."
R. Fulghum, Třetí přání - Splněno
To by bylo, jako kdybych se bála létání, ale zároveň bych nemohla opustit
letiště, atak bych už celý život trávila jen v odletové hale.
Mrtvá, bych sice nebyla, ale pohřbená zaživa ano.
To pro mě není.
Umírám proto, že jsem žila, ne proto, že mám rakovinu."
R. Fulghum, Třetí přání - Splněno
Kdyby se začalo umírat na lidskou hloupost, percentuální zastoupení rakoviny by bylo směšné a zanedbatelné !
Proč lidé tak rádi pozorují déšť? Protože mají pocit, že něco starého, špatného je spláchnuto, vyčištěno a začíná něco nového, svěžího.
Jsme schopni dělat změny lusknutím prstu, ale neděláme je, neboť se příliš bojíme přijmout důsledky, které jsou okamžité.
Člověk nemusí dělat vždy prostě jen správná nebo naopak špatná rozhodnutí, ale VŽDY je musí dělat od břicha!
Dokáže člověk vše hodit za hlavu kvůli pár žmolkům na staronovém svetru? Přetáhnout přes hlavu a vyhodit do popelnice? Pořídit si nový? Ve výprodeji nebo třeba i nějaký luxus?
Muchas veces en la vida pensamos que algo no vale la pena y derepente nos damos cuenta que es LO que merece luchar en cada día !
Je to až podivně obdivuhodné, kolik zklamání dokáže člověk za život jiným naservírovat a kolik ho sám dokáže ustát.
"Když si uvědomíme, že celé drama našeho života je důsledkem toho, v co věříme, a že to, v co věříme, není skutečné, pak teprve můžeme začít sen měnit." Don Miguel Ruíz
Člověk za život stráví minilony hodin zbytečnou, marnou, nic nepřinášející prací v nejrůznějších oblastech. Nesmí však nabýt pocitu, že i jeho život je jedna VELKÁ ZBYTEČNOST !
Strategie úspěšného zvládání zkouškového
Je důlěžité si zvolit motivaci. Tzn. když tu zkoušku udělám, něco dobrého si koupím, když vyletím, tak to zapiju dobrým vínem. No..a než budu vědet výsledky, tak se odměním vanilkovým laté za to, že jsem tam vůbec došla. SEBEMOTIVACE !
Hrníček a ouško
U nás na bytě máme každý svůj hrníček. Je to stejně osobní věc jako kartáček na zuby. Všichni už si zvykli, že je lepší si od toho druhého hrnek nepůjčovat, protože když si do něj udělám kafe, poruším rituál a funkci čajového hrníčku.
Moje hrníčky si nikdo nepůjčuje. Proč? Jelikož jejich signifikantním znakem je, že nemají uši. Kavový šálek písmene I sice nějako dobu držel chemoprenem, ale už se odlepil. Každý šálek kávy byl drama: "poliju ten koberec teď, nebo až přístě?"
Ani čajový hrníček nemá ucho (setkání s podlahou). Už jsem si několikrát chtěla koupit nové, ale nedokážu je hodit mezi ty kelímky od jogurty, slupky od banánu a vyluhované čaje. Oba hrníčky se už si se mnou něco zažili, něčím si prošli.
Navíc..ano je pravda, že ze startu mě neustále prudilo, že ty hrnky nemají ucho a já mám věčně spálené ruce, neboť moje filozofie je: dát do hrnku tolik vody, kolik se vejde. Je ale pravda, že teď už mi to nepřijde. Pití tekutin bez hrnku se stalo mým osobitím rituálem, který mám spojený s pobytem zde - v mém studijním Brně.
Moje hrníčky si nikdo nepůjčuje. Proč? Jelikož jejich signifikantním znakem je, že nemají uši. Kavový šálek písmene I sice nějako dobu držel chemoprenem, ale už se odlepil. Každý šálek kávy byl drama: "poliju ten koberec teď, nebo až přístě?"
Ani čajový hrníček nemá ucho (setkání s podlahou). Už jsem si několikrát chtěla koupit nové, ale nedokážu je hodit mezi ty kelímky od jogurty, slupky od banánu a vyluhované čaje. Oba hrníčky se už si se mnou něco zažili, něčím si prošli.
Navíc..ano je pravda, že ze startu mě neustále prudilo, že ty hrnky nemají ucho a já mám věčně spálené ruce, neboť moje filozofie je: dát do hrnku tolik vody, kolik se vejde. Je ale pravda, že teď už mi to nepřijde. Pití tekutin bez hrnku se stalo mým osobitím rituálem, který mám spojený s pobytem zde - v mém studijním Brně.
"Všichni rodiče ve všech dobách říkají svým dětem věci, které děti bolí. Ale snad
většina se snaží napravit škodu laskavostí a omluvou", někteří ale neustále útočí
sarkasmem, urážkami, nadávkami a verbální násilí nezřídka provází násilí fyzické.“ Giddens
„Etika byla sice vzata na milost, ale kultura oběti zanikla, neuznáváme povinnosti žít
pro něco jiného než sami pro sebe, panuje morálka ´bez povinnosti a bez postihu´,
bezbolestná, nárazová, bez úsilí, obětavosti, sebezapření.“ Lipovetski
většina se snaží napravit škodu laskavostí a omluvou", někteří ale neustále útočí
sarkasmem, urážkami, nadávkami a verbální násilí nezřídka provází násilí fyzické.“ Giddens
„Etika byla sice vzata na milost, ale kultura oběti zanikla, neuznáváme povinnosti žít
pro něco jiného než sami pro sebe, panuje morálka ´bez povinnosti a bez postihu´,
bezbolestná, nárazová, bez úsilí, obětavosti, sebezapření.“ Lipovetski
Nezávislost plynoucí ze závislosti je nezáviděníhodná.
Má-li člověk strach ze svých černých stránek osobnosti, je nejlepší je konforntovat s realitou, aby věděl, zda si své negace pouze idealizuje nebo je jich skutečně schopen.
Má-li člověk strach ze svých černých stránek osobnosti, je nejlepší je konforntovat s realitou, aby věděl, zda si své negace pouze idealizuje nebo je jich skutečně schopen.
Nemáme rádi slovo ideologie. Vyvolává v nás negativní emoce podobně jako feminismus, marxismus, homosexualita, senioři..
A přitom žijeme v milionech ideologií, kterým bezmezně věříme!
Je to snad ubohost člověka? NE. Jeho osud? pcha.. nevědomí..sladké nevědomí!
A přitom žijeme v milionech ideologií, kterým bezmezně věříme!
Je to snad ubohost člověka? NE. Jeho osud? pcha.. nevědomí..sladké nevědomí!
Minulost
"Že nás kromě společné minulosti nic nespojuje.."
To je zajímavý výrok, který mě zaujal při čtení nějakého horoskopu.
Člověk se dnes a denně vrácí k tomu, co bylo. Ať už s nostalgickým úsměvem, bolavým srdcem, záští, nebo sebezpytováním svědomí, co komu řekl, udělal.
Lidé z našich životů přicházejí a odcházejí, to ale neznamená, že je nutně ztrácíme.
Co bylo, bylo.
Jak lehké je to napsat, o to těžší je neustále se nevracet zpět.
To je zajímavý výrok, který mě zaujal při čtení nějakého horoskopu.
Člověk se dnes a denně vrácí k tomu, co bylo. Ať už s nostalgickým úsměvem, bolavým srdcem, záští, nebo sebezpytováním svědomí, co komu řekl, udělal.
Lidé z našich životů přicházejí a odcházejí, to ale neznamená, že je nutně ztrácíme.
Co bylo, bylo.
Jak lehké je to napsat, o to těžší je neustále se nevracet zpět.
"Drogy se stali součástí naší kultury. Nemůžeme tedy říct, že jsme "proti" drogám, stejně jako nemůžeme říct, že jsme "proti" hudbě." Foucault
Rozpory
Člověk se dnes a denně potýká s tím, že přemýšlí. Přemýšlí nad tím, jak věci dělá a jak by je chtěl dělat. Zjišťuje, že nestíhá. Že reálně není schopen stihnout být na více místech najednou. Otázka priorit? No, jo ale jak se rozkrájet a zároveň nezasebevraždit, když všechny ty osoby máte rádi stejně. Chcete být tam, protože jste tam užiteční, jinde, protože tam vás zase milují, onde, kde ocení vaši společnost a i vy se v ní cítíte dobře a pak tady je to místo, kde musíte být, protože znamená povinnosti.
Celý život tedy volíme mezi těmito místy mezi zábavou, prací, rodinou a životem s někým druhým. A často jakoby pociťujeme vnitřní rozpor, čemu dát přednost, když je nám všude dobře? Rozhodujeme se podle očekávání a přání druhých, nebo sobecky volíme to, co vyhovuje nám. Tak či onak, nikdy asi nedojde k tomu, aby všichni v tom pomyslném čtverci byly všechny strany spokojené. Asi se vždy musí vytvořit ten žebříček hodnoty, který bude znamenat: víc peněz, méně času s rodinou; zábava nebo kafe s rodinou, přítel nebo škola, hory nebo mytí oken.?
Celý život tedy volíme mezi těmito místy mezi zábavou, prací, rodinou a životem s někým druhým. A často jakoby pociťujeme vnitřní rozpor, čemu dát přednost, když je nám všude dobře? Rozhodujeme se podle očekávání a přání druhých, nebo sobecky volíme to, co vyhovuje nám. Tak či onak, nikdy asi nedojde k tomu, aby všichni v tom pomyslném čtverci byly všechny strany spokojené. Asi se vždy musí vytvořit ten žebříček hodnoty, který bude znamenat: víc peněz, méně času s rodinou; zábava nebo kafe s rodinou, přítel nebo škola, hory nebo mytí oken.?
Dvě deci
Opíjet se dobrým vínem! To je to jediné, co se dá dělat, když víno značky "opíjet se životem", zklame.
Teď zpětně zjišťuju, že za to nemůže život, může za to mlj přístup k němu. Není dobrý den nebo špatný den, neodvozuje se to od toho, zda jsem se vyspala dobře nebo špatně. Ale je to o úsměvu, o mojí otevřenosti k vám a asi ještě o řadě dalších věcí, o kterých prozatím nemám ani páru.
Zní to tak triviálně, že si na to jdu asi dát skleničku.
Teď zpětně zjišťuju, že za to nemůže život, může za to mlj přístup k němu. Není dobrý den nebo špatný den, neodvozuje se to od toho, zda jsem se vyspala dobře nebo špatně. Ale je to o úsměvu, o mojí otevřenosti k vám a asi ještě o řadě dalších věcí, o kterých prozatím nemám ani páru.
Zní to tak triviálně, že si na to jdu asi dát skleničku.
Rozvodovost
"Jedno španělské přísloví říká, že aby bylo manželství šťastné, musela by být žena slepá a muž hluchý- no a je jasné, že tolik invalidů nemáme. Proto je míra rozvodovosti tak vysoká." Burjánek, přednáška z Demografie
S čajem je to jako se životem: Někdo ho rád černý, jiný dává přednost veselému ovoci. Někdo si ho rád přisladí, jiný těžce polyká každý hořký doušek. Mléko nebo citrón jsou přísady, které každý nemusí. Při jeho pití však všichni bez rozdílu víme, že ta kouřící tekutina pálí, ale stejně si zas a znova ten jazyk popálíme. Naše bolavá místa si léčíme vědomím, že ony se ty pohárky zase zahojí..
Kvalitativní výzkumník: mnoho lidí je dnes znuděno svou prací a jsou..
Kvantitativní výzkumník(přerušuje): jací lidé, kolik jich je, jak dlouho mají takové pocity, odkud jsou..
Kvalitativní výzkumník: zapomeň na to...
Kvantitativní výzkumník(přerušuje): jací lidé, kolik jich je, jak dlouho mají takové pocity, odkud jsou..
Kvalitativní výzkumník: zapomeň na to...
Duben
Duben - to já: stejně aprílová.
Nálady se u mě mění jako to slunce, co vylézá a zase se schovává.
I já se vevnitř schovávám.
Před kým? Před čím?
Nadšení se ochlazuje s počasím a zase se rozpaluje s paprsky.
Se slzami z toho, že bude pořád jenom duben.
Plný střídání
Uchyluje se k rutině..
..a pak zase zpátky k dubnu,
ať je květen nebo leden.
Střelený duben je můj kamarád.
Nálady se u mě mění jako to slunce, co vylézá a zase se schovává.
I já se vevnitř schovávám.
Před kým? Před čím?
Nadšení se ochlazuje s počasím a zase se rozpaluje s paprsky.
Se slzami z toho, že bude pořád jenom duben.
Plný střídání
Uchyluje se k rutině..
..a pak zase zpátky k dubnu,
ať je květen nebo leden.
Střelený duben je můj kamarád.
"Do not qo where the path may lead, go instead where there is no path and leave a trail." XY in café Lavazza
"Šťastný sňatek můžete zažít i několikrát v životě. To je jeho krása." Burjánek na hodině Demografie
To snad jen potvrzuje slova Bourdieho:
"Manželství z lásky = krize z návratu sobeckého kalkulu."
To snad jen potvrzuje slova Bourdieho:
"Manželství z lásky = krize z návratu sobeckého kalkulu."
Když nevíš, jak to bude v budoucnu, je to asi tak ulehčující pocit, jako když ti někdo místo rukávků na nohu uváže ocelovou kouli. Topí tě to, ale ty se snažíš být nad věcí..
Evidence migrací
Migrace vnitřní - změna trvalého pobytu (z obce do obce)
Zahraniční migrace - přes hranice státu
PŘES HRANICE STÁTU...!
Zahraniční migrace - přes hranice státu
PŘES HRANICE STÁTU...!
Nakonečný (1998) ve své knize uvádí, že industriální a postindustriální společnost, orientovaná na konkureční boj a na výkon vyznačující se rigidní ritualizací sociálních vztahů a vysokou mírou dehumanizace v mezilidských vztazích, spěchem a dalšími četnými stresy, strachem ze ztráty zaměstnání a prestiže, konzumními vztahy, „chladným sexem“ a dalšími negativními znaky, plodí množství skeptických, nejistých a agresivních jedinců a ve zvýšené míře také „ alternativní životní styly“ a příklon k iracionalistickým postojům.
Když je vám smutno, je tady Oscar!
Stálost je posledním útočištěm lidí bez fantazie.
Štěstí ženatého muže spočívá v množství žen, se kterými se neoženil.
Žít, to je nejzřídkavější věc na světě - většina lidí jenom existuje.
Kdyby muži ženili se ženami, které si zasluhují, měli by velmi těžký život.
Nemohu si pomoci, jsem s to odolat všemu kromě pokušení.
Ženy jsou sfingy - bez tajemství.
Žena bude flirtovat s kýmkoliv na světě, pokud se někdo bude dívat.
Ženy nás milují pro naše nedostatky. Máme-li jich dost, pak nám odpustí všechno, dokonce i to, že máme rozum.
Ženu nemůžeš odzbrojit lichotkami. Muže ano. V tom spočívá rozdíl mezi oběma pohlavími.
Muž chce být ženinou první láskou, ona jeho poslední
Žena umí napravovat muže jedině tím, že ho tak dokonale znudí, že muž ztratí všechen zájem na životě.
Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.
Ženy byly stvořeny, aby byly milovány. Ne proto, aby byly chápány.
Dnes jsme tak vzdělaní, že nás nepřekvapí nic, vyjma šťastného manželství.
Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost.
Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu.
Žena postupuje s oblibou metodou dedukční: jde od známého k neznámému.
Když se žena znovu provdá, tedy proto, že svého prvního manžela nesnášela. Když se muž znovu ožení, tedy proto, že svou první ženu zbožňoval. Ženy štěstí pokoušejí, muži jim hazardují.
Manželství lidi ruinuje. Je stejně škodlivé jako kouření cigaret, ale je o mnoho dražší.
Ženy nikdy nemají co říci, ale řeknou to roztomile.
Na rozdíl od žen psi milují jen jediného pána.
Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou.
Kdybych ho znala, nebyla bych vůbec jeho přítelkyní. Je velmi nebezpečné znát své přátele.
Mladí muži by chtěli být věrnými a nejsou. Staří muži by chtěli být nevěrnými a nemohou.
Neexistuje ideální manžel. Ideální manžel zůstává svobodný.
Žena není spokojena s tím, že ji odpustíme. Očekává, že ji ještě poděkujeme za to, že jsme to směli udělat.
Muže můžeme analyzovat, ženy jenom zbožňovat.
Základem charakteru je síla vůle.
Muž má být stále zamilován. Proto se nemá ženit.
Podepsán génius Oscar Wilde
Štěstí ženatého muže spočívá v množství žen, se kterými se neoženil.
Žít, to je nejzřídkavější věc na světě - většina lidí jenom existuje.
Kdyby muži ženili se ženami, které si zasluhují, měli by velmi těžký život.
Nemohu si pomoci, jsem s to odolat všemu kromě pokušení.
Ženy jsou sfingy - bez tajemství.
Žena bude flirtovat s kýmkoliv na světě, pokud se někdo bude dívat.
Ženy nás milují pro naše nedostatky. Máme-li jich dost, pak nám odpustí všechno, dokonce i to, že máme rozum.
Ženu nemůžeš odzbrojit lichotkami. Muže ano. V tom spočívá rozdíl mezi oběma pohlavími.
Muž chce být ženinou první láskou, ona jeho poslední
Žena umí napravovat muže jedině tím, že ho tak dokonale znudí, že muž ztratí všechen zájem na životě.
Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.
Ženy byly stvořeny, aby byly milovány. Ne proto, aby byly chápány.
Dnes jsme tak vzdělaní, že nás nepřekvapí nic, vyjma šťastného manželství.
Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost.
Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu.
Žena postupuje s oblibou metodou dedukční: jde od známého k neznámému.
Když se žena znovu provdá, tedy proto, že svého prvního manžela nesnášela. Když se muž znovu ožení, tedy proto, že svou první ženu zbožňoval. Ženy štěstí pokoušejí, muži jim hazardují.
Manželství lidi ruinuje. Je stejně škodlivé jako kouření cigaret, ale je o mnoho dražší.
Ženy nikdy nemají co říci, ale řeknou to roztomile.
Na rozdíl od žen psi milují jen jediného pána.
Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou.
Kdybych ho znala, nebyla bych vůbec jeho přítelkyní. Je velmi nebezpečné znát své přátele.
Mladí muži by chtěli být věrnými a nejsou. Staří muži by chtěli být nevěrnými a nemohou.
Neexistuje ideální manžel. Ideální manžel zůstává svobodný.
Žena není spokojena s tím, že ji odpustíme. Očekává, že ji ještě poděkujeme za to, že jsme to směli udělat.
Muže můžeme analyzovat, ženy jenom zbožňovat.
Základem charakteru je síla vůle.
Muž má být stále zamilován. Proto se nemá ženit.
Podepsán génius Oscar Wilde
Kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby...
Brát ohledu.
Sobecky se ztrácet.
Mít výčitky za něco, co není moje vina.
Chtít pomoc a
chuť vypadnou zároveň.
Jak se rozhodnout, když žádná životní moudra neporadí?
Brát ohledu.
Sobecky se ztrácet.
Mít výčitky za něco, co není moje vina.
Chtít pomoc a
chuť vypadnou zároveň.
Jak se rozhodnout, když žádná životní moudra neporadí?
That fits me !
You see things and say "why", but i dream thing that never were and say "why not?". Gergre Bernard shaw
Spisovatelé moc dobře věděli, že lidé v tomto světě nebudou nikdy spokojeni. Proto vymysleli knížky, abychom měli kam utíkat.
Sedmikráska
Sedmikráska. Sedm krás života: narodit se, vidět, slyšet, dýchat, chodit, usmívat se, opíjet se..
Až
Vybíhám schody po dvou a přemýšlím, jaký bude můj život, až do těch schodů budu kulhat jako ta babička s hůlkou. Míjím chodce se psem a bojím se, za co bude můj život jednou stát, až se nebudu mít nad čím usmát jako on.
Jak nesnít s otevřenýma očima, když při pouhém přivření víček s v mé hlavě spouští doslova fantasktní představy !
„Aj v monogamných vzťahoch je nevyhnutné aby človek vstupoval do vzťahu vyrovnaný, aby nešiel do vzťahu s tým, že hľadá vo vzťahu šťastie. Človek si musí v prvom rade urobiť šťastie, spokojnosť a vyrovnanosť sám so sebou a vzťah, akýkoľvek, či tradičný alebo otvorený, bisexuálny, homosexuálny, ja neviem aký, y mal byť, aspoň z môjho pohľadu na svet len nejakým bonusom, nejakou čerešničkou na torte, ale tú tortu - šťastný a spokojný život, si musí každý upiecť sám. Hľadať šťastie vo vzťahu je cesta do záhuby.“(Lubomier)
Výčitky
Muži nesnáší výčitky žen. Ženy vyčítají častěji než muži. Jsou výčitky žen projevem nesouhlasu s vlastní podřízenosti?
80-85
"Poprvé se za celou dobu své existence blížíme v délce života k jeho biologickým hranicím." Rabušic
To znamená pro muže 80, pro ženy 85 let dlouhého života.
Dobré, špatné?
To znamená pro muže 80, pro ženy 85 let dlouhého života.
Dobré, špatné?
Ambice
Kvůli vaší utkvělé představě něco si dokázat, můžete i lecos ztratit - a v tom se ozve strach.
Vlaštovky a holubi..
Vyvolávají úzkostnější pocit vlaštovky oznamující blízkost tragédie, nebo poštovní holubi přinášející ji i s pečetí?
Můj život je boj mnoha rozhodnutí, kdy si několikrát tisknu přihlášky k mým snům, následně je přepisuju, měním, obměňuju, trhám a hážu do koše. Brečím a zvažuju, jestli mi to za to vůbec stojí. Život je boj, který za vás nikdo nevyboxuje.
Přednáška z demografie
"Demografická statika to je jako když zaříznete nůž do narozeninového dortu a je vidět ten řez krémem, jahodami, piškotem a úplně nahoře je ta šlehačka a podobně nám analogický řez umožňuje demografie, když nožem bezbolestně řízneme do české populace a zjistíme, kolik je můžu a žen, jak je to se vzdělaností , jaká je etnická struktura.."
Při sezení v bílé nemocniční čekárně vám pohled z jakéhokoliv okna přijde jako ten nejrozmanitější zážitek.
Nikdy ne nikdy
Když občas stojím kolem osmé ranní a čekám na bus, lámu si hlavu nad tím, kdo může využívat ty nekřeťasnké spoje jako 4.20, 5.25, 6.01 - pravdou je, že NIKDY nevíte, kdy se budou hodit.
Ovlivnitelnost
Ovlivnitelnost - dochází k ní bez vašeho svolení, aniž byste se chtěli nechat zmanipulovat. Je to jako magnet, který vychýli vaši myšlenkovou střelku jiným směrem. Směrem, který považujete za neutrální, správný nebo i špatný, ale nedokážete tomu poručit - jste pouhý magnet.
Propagace kouření nebo reality?
Kouření může zabíjet - stejně jako tramvaj.
Kouření způsobuje smrtelnou rakovinu plic - stejně jako žít na naší zamořené planetě.
Kouření ucpává tepny a způsobuje infarkt a mrtvici - stejně jako láska.
Kouření může poškodit sperma a snižuje plodnost - nebo jste úplně zdraví a stejně rodinu nezaložíte.
Kuřáci umírají předčasně - stejně ale jednou umřem všichni.
Kouření způsobuje smrtelnou rakovinu plic - stejně jako žít na naší zamořené planetě.
Kouření ucpává tepny a způsobuje infarkt a mrtvici - stejně jako láska.
Kouření může poškodit sperma a snižuje plodnost - nebo jste úplně zdraví a stejně rodinu nezaložíte.
Kuřáci umírají předčasně - stejně ale jednou umřem všichni.
Nejlepší terapie
Žádný psychiatr neuleví vašim mentálním bolístkám jako láhev vína, slzy a příbuzní, které milujete.
Cesta
Miluju noční cesty autem, kde je sice dán přesný cíl trasy, ale to ani zdaleka nebrání mým myšlenkám, aby se rozutekly do všech světových stran.
Být
Být ženou z nás ještě nedělá služky, ale rovnocenné partnery do života.
Být mužem z vás ještě nedělá bankomaty, ale rovnocenné partnery do života.
Často si to děláme sami, za přispění společnosti!
Být mužem z vás ještě nedělá bankomaty, ale rovnocenné partnery do života.
Často si to děláme sami, za přispění společnosti!
Patník
Pamatuje si, když jste jako děti milovali chození po patníku? Balancovali jsme na hraně a připadali si jako piráti procházející se po laně smrti. Žádný okamžik nebyl dobrodružnější! Spadnout vpravo znamenalo vydat své tělo napospas žralokům. Spadnout dolevo - lebka se tříští o skály. Jít rovně? Jakoby se vznášet !
Jak dlouho už jste to neskusili? Jít jen tak po patníku, s úsměvem co noha nohu mine. Neřešit nechápavé pohledy kolemjdoucích. Jasně - v životě máme toho balancování na hraně až až.
Jak dlouho už jste to neskusili? Jít jen tak po patníku, s úsměvem co noha nohu mine. Neřešit nechápavé pohledy kolemjdoucích. Jasně - v životě máme toho balancování na hraně až až.
Vlastnost !
Čekala jsem, až ta zatracená ambicióznost zase odezní, ale pak jsem zjistila, že to není jen nějaká vlastnost-jsem to JÁ! Dobré, špatné?
-Jsem minulost, pravil hlas.
-Jsem budoucnost, odpovídal jiný.
-Jsem krásná, pravila minulost.
-Budu krásnější, slibovala budoucnost.
-Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost
--BUDU míti vše:úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.
MEZI ROZHOVOREM minulosti A budoucnosti, JAKÁ TO PŘÍTOMNOST!
*Viktor Dyk*
-Jsem budoucnost, odpovídal jiný.
-Jsem krásná, pravila minulost.
-Budu krásnější, slibovala budoucnost.
-Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost
--BUDU míti vše:úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.
MEZI ROZHOVOREM minulosti A budoucnosti, JAKÁ TO PŘÍTOMNOST!
*Viktor Dyk*
Hormony, aneb když ženy nepoznávají samy sebe
Jistě všichni ví, že drogy a svět fetu je byznys především mužské populace. Možná mě napadá proč. Drogy vyvolávají změněné stavy mysli, duše, nálad. To většina žen nepotřebuje, neboť to začívá pravidelně-jednou měsíčně.
To jestli je podle vás toto ženské téma stále tabu nebo se o něm v dnešním století dá otevřeně mluvit nechejme na jindy. Některé víte, jak se ženy cítí. Někteří to neví-a o nic nepřichází.
Smutek, vyvolaný ničím. Stres bez podnětu. Naštvanost bez činitele. Nejvíc však nadáváte sama sobě. Díváte se do zrcadla a nepoznáváte se, kdyby někdo nastavil zrcadlo vašim myšlenkovým pochodům nebo duši, neuvěříte vlastním uším (to není překlep-dopřejte si trošku fantazie =)). Někdo se v těch stavech topí s horou čokolády a zmrzliny, vzdychá a čeká na příchod "Rudé armády". Já to zkouším jinak.
Nasazuju sluchátka a skáču na trampolíně. Nahoru a dolů, nahoru---a dolů. Nepomáhá to. Jsem nasraná. Na všechno kolem-bez důvodu. Nespokojená, ikdyž jsem vlastně nejšťastnějí člověk na světě-co mi chybí? Nic mě nenapadá. Nahoru a dolů. Kolem proletí pták. LÍTAT! Skáču do rytmu mexické muziky a zavřu oči, všechno bludiště myšlenek mě opouští. Uvědomuju si jenom pohyb mojeho těla, práci svalů. Najednou přestávám vnímat odrazovou plochu. Jsem ve zduchoprázdnu. JSEM !
Další písnička mě do dostává do rituálního pobláznění. Všechny přírodní národy při svých rituálech tančily, skákaly kolem ohně a hrály na bubny. Teď asi vím, jak se cítili. je to nádherně osvobozující pocit. Zažívám takový malý osobní rituál. Bez drog, alkoholu. Mým opojením jsou emoce, které se při skákání samovolně uvolňují. Napětí odchází. Už nemůžu dýchat. Cítí se takhle šamani?
En otro lugar que hay la realidad!
Estoy felíz, o me solo siento así? Y no da igual, me sonrío!
Ležím na zádech a poslouchám muziku, moji muziku, můj svět, můj život! Dívám se do nebe, na strom. Brečím a usmívám se. Jednou takhle budu ležet. Moje tělo takhle bude ležet a duše projde těmi dráty, co jsou nademnou a nechá mě tady ležet. A mi to bude jedno" Jednou v životě vám na něčem nebude ŽIVOTNĚ záležet!
Tep se vrací do normálu, po patnácti minutách začínám cítít chlad a vítr, který neúprosně fouká. Jako zfetovaná? Brečím. Zpropadené hromony. Slzy tečou, nedokážu jim poručit. Pláču, usmívám se, jsem šťastná!
To jestli je podle vás toto ženské téma stále tabu nebo se o něm v dnešním století dá otevřeně mluvit nechejme na jindy. Některé víte, jak se ženy cítí. Někteří to neví-a o nic nepřichází.
Smutek, vyvolaný ničím. Stres bez podnětu. Naštvanost bez činitele. Nejvíc však nadáváte sama sobě. Díváte se do zrcadla a nepoznáváte se, kdyby někdo nastavil zrcadlo vašim myšlenkovým pochodům nebo duši, neuvěříte vlastním uším (to není překlep-dopřejte si trošku fantazie =)). Někdo se v těch stavech topí s horou čokolády a zmrzliny, vzdychá a čeká na příchod "Rudé armády". Já to zkouším jinak.
Nasazuju sluchátka a skáču na trampolíně. Nahoru a dolů, nahoru---a dolů. Nepomáhá to. Jsem nasraná. Na všechno kolem-bez důvodu. Nespokojená, ikdyž jsem vlastně nejšťastnějí člověk na světě-co mi chybí? Nic mě nenapadá. Nahoru a dolů. Kolem proletí pták. LÍTAT! Skáču do rytmu mexické muziky a zavřu oči, všechno bludiště myšlenek mě opouští. Uvědomuju si jenom pohyb mojeho těla, práci svalů. Najednou přestávám vnímat odrazovou plochu. Jsem ve zduchoprázdnu. JSEM !
Další písnička mě do dostává do rituálního pobláznění. Všechny přírodní národy při svých rituálech tančily, skákaly kolem ohně a hrály na bubny. Teď asi vím, jak se cítili. je to nádherně osvobozující pocit. Zažívám takový malý osobní rituál. Bez drog, alkoholu. Mým opojením jsou emoce, které se při skákání samovolně uvolňují. Napětí odchází. Už nemůžu dýchat. Cítí se takhle šamani?
En otro lugar que hay la realidad!
Estoy felíz, o me solo siento así? Y no da igual, me sonrío!
Ležím na zádech a poslouchám muziku, moji muziku, můj svět, můj život! Dívám se do nebe, na strom. Brečím a usmívám se. Jednou takhle budu ležet. Moje tělo takhle bude ležet a duše projde těmi dráty, co jsou nademnou a nechá mě tady ležet. A mi to bude jedno" Jednou v životě vám na něčem nebude ŽIVOTNĚ záležet!
Tep se vrací do normálu, po patnácti minutách začínám cítít chlad a vítr, který neúprosně fouká. Jako zfetovaná? Brečím. Zpropadené hromony. Slzy tečou, nedokážu jim poručit. Pláču, usmívám se, jsem šťastná!
Těžkost upřímnosti
Nejtěžší je být upřímný v přítomnosti lidí, které milujeme. A přitom jsou to právě oni, kteří si to nejvíce zaslouží!
Loutkové divadlo
Návštěva bývalého gymnázia je jako jít na loutkové představení, na které jste již bylo víckrát. Máte zažito, kdy herec potáhne za ten či onen provázek a daná loutka zamává, usměje se. Znáte to dokonale! Je až podivné, jak se někeré věci nemění.
Čtyři dohody
Jaroslav Dušek:
"Až se vás někdo bude ptát: "To to nemohlo být lepší?"
Tak klidně odpocězte: "Nemohlo. Protože kdyby mohlo, tak by bylo."
Od malička dáváme dětem nesplnitelné příkazy,jako třeba "zklidně se" a divíme se, že to nefunguje, ale vždyť to dá práci i trénovanému jogónovi! Další nadliský úkol, je když dítěti dáme povel "zmiz" nebo "vystřel"-no uznejte, to už zavání kouzelnictvím! Každý určitě někdy v náválu emocí na své dítě zařval: "Odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální." No já si nedokážu představit, co tam ty děti asi tak dělají.
Jsme společnost, které vládnou papíry. Když vstoupíte do místnosti, vaše osobnost nehraje roli. Důležité je, jestli máte všechny potřebné papíry. Člověk-vrchol evoluce-to málokdy zvládne na poprvé, atak si bere další den volna a schání další posvátné papíry. Člověk bez papírů je větší tragédie než pes bez papírů.
My ty papírky milujeme, my je uctíváme. Stavíme jim gigantické chrámy-říkáme jim banky. V těch bankách panuje tichá atmosféra jako v kostele-mobily jsou vypnuty, je třeba dodržovat diskrétní vzdálenost. Máme tady i zpovědní okýnko, kde přicházíme s papírky a na základě nich často proběhne svaté přijímání.
Lidé už úplně zapomněli, že peníze neexistují. Že si je vymyslely. Neboť dříve na penězích byla přesná gramáž zlata, stříbra nebo jiného kovu, který za ně můžeme dostat. Víte, co tam stojí dnes? Věříme v boha. Na euru už nestojí nic."
"Až se vás někdo bude ptát: "To to nemohlo být lepší?"
Tak klidně odpocězte: "Nemohlo. Protože kdyby mohlo, tak by bylo."
Od malička dáváme dětem nesplnitelné příkazy,jako třeba "zklidně se" a divíme se, že to nefunguje, ale vždyť to dá práci i trénovanému jogónovi! Další nadliský úkol, je když dítěti dáme povel "zmiz" nebo "vystřel"-no uznejte, to už zavání kouzelnictvím! Každý určitě někdy v náválu emocí na své dítě zařval: "Odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální." No já si nedokážu představit, co tam ty děti asi tak dělají.
Jsme společnost, které vládnou papíry. Když vstoupíte do místnosti, vaše osobnost nehraje roli. Důležité je, jestli máte všechny potřebné papíry. Člověk-vrchol evoluce-to málokdy zvládne na poprvé, atak si bere další den volna a schání další posvátné papíry. Člověk bez papírů je větší tragédie než pes bez papírů.
My ty papírky milujeme, my je uctíváme. Stavíme jim gigantické chrámy-říkáme jim banky. V těch bankách panuje tichá atmosféra jako v kostele-mobily jsou vypnuty, je třeba dodržovat diskrétní vzdálenost. Máme tady i zpovědní okýnko, kde přicházíme s papírky a na základě nich často proběhne svaté přijímání.
Lidé už úplně zapomněli, že peníze neexistují. Že si je vymyslely. Neboť dříve na penězích byla přesná gramáž zlata, stříbra nebo jiného kovu, který za ně můžeme dostat. Víte, co tam stojí dnes? Věříme v boha. Na euru už nestojí nic."
Sny
Brobouzím se ve čtyři hodiny ráno. Chvíli ležím, abych si uvědomila, kde jsem. Další minutu mi trvá, než si problesknu všechny ty šílené sny, které se mi zdály a uvědomila si, co z toho je pravda a co jen iluze. Oddechnu si, když se mi to srovná. Přemýšlím nad Freudem.
Podle něho se nám když spíme zrcadlí naše nevědomí, tedy Id. Id je naší nevědomou stránkou, která je vedena sloužkou slasti. Jsou to myšlenky, které bychom nikdy nevyslovily nahlas. Proč? Protože máme Superego, tedy vědomí. Ego je produktem společnosti. Je to souhrn morálních norem, příkazů a zákazů ze strany kultury směrem k nám. Jakási "brzda" našeho chování. Ikdyby nám sebevíc dělalo radost běhat nahý po městě, víme jaký červený odstín našeho obličeje by následoval, kdybychom potkali nějakého známého, atak to nikdy v životě neuděláme. Roli zprostředkovatele mezi Idem a Superegem zastává Ego-předvědomí. Spojuje naše touhy po slasti s možnými pocity viny a snaží se adaptovat naše touhy tak, aby byly v souladu s principem reality. Ego se tedy snaží o racionalizaci našich tužeb, aby nedošlo k poškození naší osobnosti. Když spíme, ego má volno a výsledkem jsou tak zmatené sny.
Po probuzení jim často nerozumíme, protože to už zase ego maká na plné obrátky. Nebo nám přijdou naprosto absurdní: jak bych se proboha mohl vzít s vlastní matkou? Jak jsem něco takového mohla udělat? Ego se nás snaží ochránit a nepřipustit nám, že něco takového chceme (a nemusí to být jen něco z výše uvedeného=)).
Vracím se zpět ke sným snům. Chvíli přemýšlím a tiše si přiznávám, že na tom něco bude. Ta představa mě děsí-ano bylo by to nemorální! Ale co je morálka? Výplod společnosti. Nutno uznat, že mě na tom i něco láká. Podívám-li se do minulosti, sny, ze kterých nám dnes naskakuje kopřivka, se ještě nedávno odehrávala zcela běžně.
Jsou naše sny tedy jen potlačenou realitou?
Podle něho se nám když spíme zrcadlí naše nevědomí, tedy Id. Id je naší nevědomou stránkou, která je vedena sloužkou slasti. Jsou to myšlenky, které bychom nikdy nevyslovily nahlas. Proč? Protože máme Superego, tedy vědomí. Ego je produktem společnosti. Je to souhrn morálních norem, příkazů a zákazů ze strany kultury směrem k nám. Jakási "brzda" našeho chování. Ikdyby nám sebevíc dělalo radost běhat nahý po městě, víme jaký červený odstín našeho obličeje by následoval, kdybychom potkali nějakého známého, atak to nikdy v životě neuděláme. Roli zprostředkovatele mezi Idem a Superegem zastává Ego-předvědomí. Spojuje naše touhy po slasti s možnými pocity viny a snaží se adaptovat naše touhy tak, aby byly v souladu s principem reality. Ego se tedy snaží o racionalizaci našich tužeb, aby nedošlo k poškození naší osobnosti. Když spíme, ego má volno a výsledkem jsou tak zmatené sny.
Po probuzení jim často nerozumíme, protože to už zase ego maká na plné obrátky. Nebo nám přijdou naprosto absurdní: jak bych se proboha mohl vzít s vlastní matkou? Jak jsem něco takového mohla udělat? Ego se nás snaží ochránit a nepřipustit nám, že něco takového chceme (a nemusí to být jen něco z výše uvedeného=)).
Vracím se zpět ke sným snům. Chvíli přemýšlím a tiše si přiznávám, že na tom něco bude. Ta představa mě děsí-ano bylo by to nemorální! Ale co je morálka? Výplod společnosti. Nutno uznat, že mě na tom i něco láká. Podívám-li se do minulosti, sny, ze kterých nám dnes naskakuje kopřivka, se ještě nedávno odehrávala zcela běžně.
Jsou naše sny tedy jen potlačenou realitou?
Minulost
Občas vám na okenní tabuli klepe minulost. Šklebí se na vás, chce vás pronásledovat budoucností. Pokud však žijete přítomností, můžete s klidem otevřít okno a vesele se na ni usmát.
Není krásnějšího okamžiku, než když děláte to, co vás baví. Máte na to čas. A opravdu se k tomu dokopete. Nejlepší přítel člověka? Ani pes nesnese tolik tako tužka a papír.
Vzhled? Až na prvním místě!
Je až zarážející, jak se mění chování okolí k lidem v závislosti na tom, kolik mají na obličeji řasenky a jestli mají na hlavě vyžehlené vlasy nebo spíš stáčeč oleje.
Pštrosí instinkt
Při pátečním lítání po Ostravě cestou MHD zjišťuju, kdo je nejvíc v depresi z toho, že máme v našem městě smogovou situaci. Jsou to důchodci! Jízdné je sice v akci, ano jezdí se ÚPLNĚ ZADARMO! Oni na tom ale neušetří, když jezdí zadarmo normálně.
Při nákupu v Tescu se zamyslím nad instinktem, který jsme si jako lidé v posledních letech vypěstovali. Představte si, že se k vám blíží postarší paní s časopisy. Podle visačky bude od nějaké nadace, charity, atak podobně. Ona se pohybuje nenuceně, ale lidé kolem ní zrychlují, vytahují mobily a předstírají, že telefonují, dívají se do země, nebo předstírají, že jsou maximálně zaujati výkladní skříni, co je za paní. I mě paní prosí o příspěvek na bezbariérové vstupy v hodnotě za třiceti korun. Najednou si to uvědomím, že se červenám. Mám na sebe vztek. I já se totiž snažila nevědomě paní vyhnout. Ty jsi husa! Kolikrát utratíš větší prachy za naprosté capiny. Třicet korun to je jedno pivo, lepší čokoláda, krabička čaje, příloha k vašemu obědu. Jsem naštvaná nad vlastní lakotou a věnuji té dobračce třicet korun.
Ten instinkt jakoby se vyvinul vlivem dvou věcí. Tím první je, že lidí žádajících nás o naši finanční pomoc je na každém roku spousta. Mohli bychom pomalu celou naši výplatu rozdat, kdybychom přispěli koupí každé propisky, odznaku, klaunského nosu, CD, časopisu nebo perníčku. Navíc jsme naučeni nevnímat tyto lidi i proto, že v supermarketech neustále potkáváme nějaké lidi nabízející nám parfémy vonící čtyřicet osm hodin a krémy, se kterými budeme po prvním použijí o poznání mladší, čerstvější. Odnáší to pak však zpravidla lidé, kteří se snaží pomoci jiným. Mezi prodavačem parfému a časopisu je přece rozdíl. Jeden tam stojí a mele pusou pro vlastní zisk, jiný chce pomoci. Pozornosti se jim však dostává stejné: "Nezlobte se, já spěchám," říká paní, která po dvou hodinách nakupování prochází stejným místem s plným nákupním košíkem. Jak se asi cítí, když se její oči střetnou s těmi od dobrovolnice nadace?
Náš „pštrosí instinkt“ je také důsledkem toho, že v dnešní době je naší prioritou starat se především sám o sebe. Oni mají problémy? A kdo je nemá? Oni nemají peníze, zajímavé, a kdo přispěje mě? Úplně se vytrácí nejenom základní solidarita mezi lidmi, ale někdy i základy slušnosti a taktnosti. Neboť vyslechnout si těch pár vět dobrovolníků a s díky odmítnout, je snad to minimum času, které si můžeme v dnešní uspěchané době ještě dovolit ztratit.
Při nákupu v Tescu se zamyslím nad instinktem, který jsme si jako lidé v posledních letech vypěstovali. Představte si, že se k vám blíží postarší paní s časopisy. Podle visačky bude od nějaké nadace, charity, atak podobně. Ona se pohybuje nenuceně, ale lidé kolem ní zrychlují, vytahují mobily a předstírají, že telefonují, dívají se do země, nebo předstírají, že jsou maximálně zaujati výkladní skříni, co je za paní. I mě paní prosí o příspěvek na bezbariérové vstupy v hodnotě za třiceti korun. Najednou si to uvědomím, že se červenám. Mám na sebe vztek. I já se totiž snažila nevědomě paní vyhnout. Ty jsi husa! Kolikrát utratíš větší prachy za naprosté capiny. Třicet korun to je jedno pivo, lepší čokoláda, krabička čaje, příloha k vašemu obědu. Jsem naštvaná nad vlastní lakotou a věnuji té dobračce třicet korun.
Ten instinkt jakoby se vyvinul vlivem dvou věcí. Tím první je, že lidí žádajících nás o naši finanční pomoc je na každém roku spousta. Mohli bychom pomalu celou naši výplatu rozdat, kdybychom přispěli koupí každé propisky, odznaku, klaunského nosu, CD, časopisu nebo perníčku. Navíc jsme naučeni nevnímat tyto lidi i proto, že v supermarketech neustále potkáváme nějaké lidi nabízející nám parfémy vonící čtyřicet osm hodin a krémy, se kterými budeme po prvním použijí o poznání mladší, čerstvější. Odnáší to pak však zpravidla lidé, kteří se snaží pomoci jiným. Mezi prodavačem parfému a časopisu je přece rozdíl. Jeden tam stojí a mele pusou pro vlastní zisk, jiný chce pomoci. Pozornosti se jim však dostává stejné: "Nezlobte se, já spěchám," říká paní, která po dvou hodinách nakupování prochází stejným místem s plným nákupním košíkem. Jak se asi cítí, když se její oči střetnou s těmi od dobrovolnice nadace?
Náš „pštrosí instinkt“ je také důsledkem toho, že v dnešní době je naší prioritou starat se především sám o sebe. Oni mají problémy? A kdo je nemá? Oni nemají peníze, zajímavé, a kdo přispěje mě? Úplně se vytrácí nejenom základní solidarita mezi lidmi, ale někdy i základy slušnosti a taktnosti. Neboť vyslechnout si těch pár vět dobrovolníků a s díky odmítnout, je snad to minimum času, které si můžeme v dnešní uspěchané době ještě dovolit ztratit.
Co znamená říct si, už jsem velký? Znamená to mít otevřou pusu a říkat si wow, tohle všechno můžu! Tam všude můžu být a tohle všechno můžu zkusit. Znamená to ale taky se na sebe občas podívat do zrcadla a ptát se, to všechno budu muset zvládnout? Zvládnu to? Tolik věcí můžu ztratit. Petr Pan byl s tím svým tvrdošíjným názorem “já nikdy nechci vyrůst“ zkrátka frajer.
Bílá
Je to zvláštní, co dokáže sníh. Procházím se ráno se psem místy, kde jsem po oblevě ani nepáchla, neboť v těch místech vykukovala nápadné množství nahnědlých předmětů. Víkendový poprašek však působí jako plášť, který tento fakt ukrývá. Přesto, že je jasné, že se smradlavé omludy ze dne na den nevpařily a že tam tudíž stále jsou, samotnou mě zaráží s jakým klidem si vykračuju po té zabílené pěšince. Je to jako když upečete buchtu a umícháte polevu, abyste skryly její nepodařené vykynutí. Je to jako když se ženy malují, aby se zdály být dokonalejší pro zrcadlo, pro okolí i sami sebe, než ve skutečnosti jsou. Je to zkrátka jako naše lidská povaha, která často koštětem zametá průsery pod koberec, v naději, že nebudou zapáchat a tiše se rozplynou nebo jako pokryteckého mazání medu kolem huby.
Takové ze života
"To jsi nemohl na tu rajskou dát ten plastový nesmysl, aby nebyla zaprskaná celá mikrovlna?"
"No víš, já jsem ho hledal a.." povzdech, nepřichází žádná originální myšlenka. "A vždyť já jsem ho vlastně ani nehledal =)."
"No víš, já jsem ho hledal a.." povzdech, nepřichází žádná originální myšlenka. "A vždyť já jsem ho vlastně ani nehledal =)."
Když se sen stane skutečností !
Paulho Coelho napsal, že když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys to dokázal. Já pro jistotu nenechala nic náhodě a rozhodla se spojit pár schopných lidí. Výsledkem je, že příští týden vychází kniha mých citátů spolu s ilustracemi kamarádky Ivky. Pokud jste zvědaví stejně jako já, co z toho vznikne, máte chuť si sem tam prolistovat stránkami začínajících – ne, umělkyň je opravdu velmi, velmi přehnané slovo – zkrátka, máte-li chuť prolouskat se myšlenkami a obrázky znázorňující pohled na svět mladých holek, neváhejte se mi ozvat.
Máme šanci, že..
http://www.lidovky.cz/mate-sanci-ze-budete-v-78-vypadat-jako-ja-dyj-/ln_noviny.asp?c=A100814_000079_ln_noviny_sko&klic=238409&mes=100814_0
"Dobrý den máme pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že právě přistáváme. Špatná, že volným pádem. Děkujeme, že jste si pro váš let vybrali naši leteckou společnost." Madagaskar 2
Kam se poděla náboženská víra?
Člověka v životě ovlivní tolik věcí, že si to občas ani neuvědomí. Já mám před poslední zkouškou a dočítám-jak jinak než na poslední chvíli - tuny textů. Jeden, od sociologa Durkheima, mi padne zvlášť do oka. Jmenuje se Elementární náboženství. Titul nic moc. Očekávám nudu. Jak to tak ale bývá-vždy všechno není tak, jak si myslíme, že bude.
Přesto, že tento autor psal někdy v první polovině 19. Století, jeho myšlenky jsou nadčasové. Durheim má za to, že přesto, že by se mohlo zdát, že náboženství dávno vymizelo, není tomu tak. Společnost je vlastně taky jakýmsi bůžkem, kterého uctíváme. Jistě každý den ve svém životě cítíme řadu vlivů na naše jednání. V menším věku to byli rodiče, pak učitelé, dnes jsou to nejspíše šéfové v práci-to jsou vaše morální autority, ke kterým cítíte úctu. Co je to vlastně úcta?
Úctu zpravidla prokazujeme lidem s vysokým postavením. Dříve ji měli šamani, dnes ji mají doktoři, vědci, nadřízení. Věříme, že mají určité vlastnosti-přesto, že v reálu mají asi tak polovinu. Tito lidé mají moc jen na základě toho, že jim takovou moc přikládáme. Existuje celá řada dalších důkazů, že nejsme stoprocentní ateisté.
Máte svůj talisman? Malého plyšáka, prupisku bez které nemůžete jít na zkoušku, řetízek, který si nezapomenete připnout na krk v důležitém životním okamžiku? Já ano, mám mexický náramek štěstí, jsou zde vyobrazeni všichni svatí, přesto, že moje víra není úplně jednoznačná. Zahrávám si zde podle vás s pojmy víra a pověrčivost? Možná! Všechno je jen otázkou osobní interpretace. Zajímavý je však na tom všem fakt, že zcela obyčejné věci se - podle Durheima - stávají posvátnými až skrze náš entusiasmus, který do daného předmětu vkládáme. Je to sama společnost, která posvěcuje! Každý dnes chce něčemu věřit. Vkládáme důvěru už v sebe sama, v křesťanství, nebo plyšového medvídka z dětství.
Řadu náboženských cítění zažíváme dennodenně, aniž bychom si to uvědomovali. Jenom jsme tomu už tak přestali říkat. Striktněji jsme začali oddělovat to posvátné a profánní. Kdo nechodí do kostele je podle nás bezvěrec. Ale vezměme si takového fanouška fotbalu. V atmosféře fandění zapomene na to, že je právník, a že by měl dodržovat určité schéma chování. Nechá se strhnout davem a bude nadávat sprostě, tančit a při gólu pocítí nával endorfinů. V okamžiku, kdy vyjde z arény, si upraví kravatu, vystřízliví z drogového opojení sportem, tep se vrátí do normálu-přijme zpátky roli seriozního muže.
Podobné „stavy vyšinutí“ registrují antropologové u rituálních tanců například australských kmenů. Změnila se tedy podoba rituálů, ale emoce s nimi spojené zůstaly. Pamatuji si vlastní emoce při tančení v dešti na festivalu hudby. Kdybych vyšla na ulici, necítila bych stejný pocit vzrušení-byla bych zde sama. Naopak bych se bála odsouzení. V davu však člověk ztrácí část své identity. Chová se jako smyslů zbavený, mínění ostatních jde mimo něj-ostatně často to vypadá, že ani ti kolem vás se nezajímají o to, jestli skutečně tančíte v rytmu. Přichází okamžik uvolnění. Cítíte se osvobození od veškerých konvencí, předepsaných vzorců chování a něco jako rolové očekávání je pasé-žijete daným okamžikem!
Víra, talismany, rituály-mohli bychom si myslet, že tyhle pojmy už můžeme použít pouze při referátu o kmeni křováků v Africe. Pravdou však je, že tyto pojmy reálně zažíváme dnes a denně-jen v poněkud pozměněné podobě.
Přesto, že tento autor psal někdy v první polovině 19. Století, jeho myšlenky jsou nadčasové. Durheim má za to, že přesto, že by se mohlo zdát, že náboženství dávno vymizelo, není tomu tak. Společnost je vlastně taky jakýmsi bůžkem, kterého uctíváme. Jistě každý den ve svém životě cítíme řadu vlivů na naše jednání. V menším věku to byli rodiče, pak učitelé, dnes jsou to nejspíše šéfové v práci-to jsou vaše morální autority, ke kterým cítíte úctu. Co je to vlastně úcta?
Úctu zpravidla prokazujeme lidem s vysokým postavením. Dříve ji měli šamani, dnes ji mají doktoři, vědci, nadřízení. Věříme, že mají určité vlastnosti-přesto, že v reálu mají asi tak polovinu. Tito lidé mají moc jen na základě toho, že jim takovou moc přikládáme. Existuje celá řada dalších důkazů, že nejsme stoprocentní ateisté.
Máte svůj talisman? Malého plyšáka, prupisku bez které nemůžete jít na zkoušku, řetízek, který si nezapomenete připnout na krk v důležitém životním okamžiku? Já ano, mám mexický náramek štěstí, jsou zde vyobrazeni všichni svatí, přesto, že moje víra není úplně jednoznačná. Zahrávám si zde podle vás s pojmy víra a pověrčivost? Možná! Všechno je jen otázkou osobní interpretace. Zajímavý je však na tom všem fakt, že zcela obyčejné věci se - podle Durheima - stávají posvátnými až skrze náš entusiasmus, který do daného předmětu vkládáme. Je to sama společnost, která posvěcuje! Každý dnes chce něčemu věřit. Vkládáme důvěru už v sebe sama, v křesťanství, nebo plyšového medvídka z dětství.
Řadu náboženských cítění zažíváme dennodenně, aniž bychom si to uvědomovali. Jenom jsme tomu už tak přestali říkat. Striktněji jsme začali oddělovat to posvátné a profánní. Kdo nechodí do kostele je podle nás bezvěrec. Ale vezměme si takového fanouška fotbalu. V atmosféře fandění zapomene na to, že je právník, a že by měl dodržovat určité schéma chování. Nechá se strhnout davem a bude nadávat sprostě, tančit a při gólu pocítí nával endorfinů. V okamžiku, kdy vyjde z arény, si upraví kravatu, vystřízliví z drogového opojení sportem, tep se vrátí do normálu-přijme zpátky roli seriozního muže.
Podobné „stavy vyšinutí“ registrují antropologové u rituálních tanců například australských kmenů. Změnila se tedy podoba rituálů, ale emoce s nimi spojené zůstaly. Pamatuji si vlastní emoce při tančení v dešti na festivalu hudby. Kdybych vyšla na ulici, necítila bych stejný pocit vzrušení-byla bych zde sama. Naopak bych se bála odsouzení. V davu však člověk ztrácí část své identity. Chová se jako smyslů zbavený, mínění ostatních jde mimo něj-ostatně často to vypadá, že ani ti kolem vás se nezajímají o to, jestli skutečně tančíte v rytmu. Přichází okamžik uvolnění. Cítíte se osvobození od veškerých konvencí, předepsaných vzorců chování a něco jako rolové očekávání je pasé-žijete daným okamžikem!
Víra, talismany, rituály-mohli bychom si myslet, že tyhle pojmy už můžeme použít pouze při referátu o kmeni křováků v Africe. Pravdou však je, že tyto pojmy reálně zažíváme dnes a denně-jen v poněkud pozměněné podobě.
Dva světy
Žijeme ve dvou světech. Ve světě prosyceným všedními starostmi a jiném, kde vládnou nadpřirozené síly-ať už v podobě esoteriky, alkoholu, drog, lásky, hněvu a jiných nezvladatelných emocí. Otázkou je, ve kterém z nich se cítíme šťastnější, více svobodní. Co je skutečná realita?
Vnitřní rozpor
Někde být-milovat to a dusit se. V něčem žít-chtít to a zároveň se od toho distancovat. Něco vidět-něco, co je mi příkladem i odporem zároveň. Ta ambivalentnost životních vztahů mě ničí.
Redukcionizmus
Čtyři dny námahy se smrsknou na označení dvaceti otázek-je po testu, je rozhodnuto. Devět měsíců ženy se v budoucnosti zuží na oslavu narozenin rodinného potomka. Vaše měsíční dřina je výsledkem vaší výplatní pásky. Po celovečerním tlachání s přáteli druhý den ráno zbyde jenom úsměv, který vám vytane na tváři díky vzpomínkám. Den utíká tak rychle, že někdy máme pocit, že jen jíme a spíme. Náš život se odrazí v několika milnících - narození, škola, svatba a smrt.
Rána
Jsou rána, kdy se na sebe podívate do zrcadla, vypadáte příšerně a-usmívate se. Snídate zase ten stejný chleba se šunkou a něco vevnitř vás se směje. Kráčíte po ulici, kterou do detailů znáte, máte před sebou den nabití věcmi, které vás ani moc netěší, ale usmíváte se-cítíte pozitivismus všedních dní!
Asi
Asi je vůbec zvlášní slovo. S podivem zjišťuju, že je to vlastně jen diplomaticky zabalené ne. Jakoby se tím měl zmírnit dopad jasného tvrzení nepřijede, raději řekneme asi nepřijede. Necháváme si určitou naději. Možná je to právě naděje obecně, která nám v životě dává sílu jít každé ráno dál.
Přitom asi by mělo dávat podobnou možnost jako možná-tedy padesát na padesát. Sami ale cítíme rozdíl ve vyrčeném možná nepřijede a asi nepřijede.
Asi už nechci nic dodávat.
Přitom asi by mělo dávat podobnou možnost jako možná-tedy padesát na padesát. Sami ale cítíme rozdíl ve vyrčeném možná nepřijede a asi nepřijede.
Asi už nechci nic dodávat.
H jako hodnota
Procházím se brněnskými uličkami a přemýšlím, čím chci vlastně být. Je to taková klišé otázka, kterou nám kde kdo servíruje už v mateřské školce. Možná ještě dříve-už když je dítě v břiše, tak se s úsměvem konstatuje, že to bude jedině fotbalista. Naše cíle a touhy se mění v průběhu let, jak sbíráme zkušenosti, i v závislosti na tom, jak nás podporují naši rodiče, nebo také faktu, kolik jsme tomu snu ochotni obětovat z nás samých, z našeho volného času.
Naše naivita je opravdu neskutečná. Ještě jako náctiletí věříme, že můžeme hýbat světem a měnit ho k lepšímu. Víme přesně čím chceme být-právníkem, ekonomem, psychologem, doktorem. Naše snahy dosáhnout toho však můžou narazit na překážky, kdy je nám cesta k vysněnému cíli zkomplikována. Jindy se naše očekávání nesetká ani z rychlíku s realitou, a my tak ztrácíme zájem u budoucí cestu.
I přesto, že máme pokrásnu našlápnuto vysněným směrem, nemáme ještě vyhráno. Nejen okolí nás neustále prověřuje formou zkoušek, přijímacích pohovorů, hádek, jestli vztahy, ve kterých se nacházíme skutečně vydrží. I my mučíme sami sebe řadou pochybností, jestli jsme nevykročili levou nohou. Mám jistou práci? No a? Bude mě po tom všem studiu bavit? Nemám jisté uplatnění, ale škola mě baví-kdo mi ale jednou vydělá na chleba?
Poznamenána tím, co velmi krátkou dobu studuju, mě uklidňuje fakt, že podobné myšlenky nemůže ovlivnit moje volba-ať už špatná, nebo ne. Viníkem je celá struktura-ne pouze ta školská. Žijeme v době, kdy bez alespoň středoškolského vzdělání můžeme jít tak maximálně zametat ulice. Avšak v okamžiku, kdy dostudujeme s červeným diplomem v ruce a pýchou na tváři, a vstupujeme do systému zaměstnání dochází nám pouhá symboličnost daného papíru. Úspěšné absolvované vzdělání je tedy slovy Becka pouhým klíčem do předpokoje zaměstnání, to zda-li nám budou jeho dveře otevřeny, závisí na celé řadě dalších kvalit. Napadá mě jazyková vybavenost, dosažená praxe, ale i náš způsob vystupování a(opět ve spojitosti s tím, co studuji) fakt, jsme-li muž a nebo žena.
Naše dětská honba za dobrými známkami, za vysvědčením prospěl/a s vyznamenáním je vlastně pouhou honbou za ŠANCÍ NA ZISK ZAMĚSTNÁNÍ. A je dnes skutečně jedno, jestli studujete prestižní práva, nebo českou bohemistiku.
Všechny moje dosavadní úvahy nad smyslem a nesmysly školství ve spojení s přečteným textem mě znovu-uvádí do reality. Vybavují se mi vánoce-všechen ten šum, poprask, stres a zmatek s úklidem, pečením, sháněním dárků, balení, kterým jste nakonec taky strženi. Najednou rozbalíte poslední dárek-a je po všem.
Něco podobného zažíváte, když se učíte na zkoušky-honba za splašením co nejlepšího materiálu, odsunutí ostatních aktivit, abych prošla a pak bác ho-jedna blbá otázka a všechno je v pytli. Nereálnost vašeho počínání si ale uvědomíte i jindy než o zkouškách, například, když nejdete do hospody, protože musíte napsat nějakou práci-reflexe autorů, který již nejsou mezi námi(tím jim nechci odebírat pocty za jejich myšlenky). K večeru, když už vám z toho všeho hrabe se jdete projít do parku-tady vidíte maminky s kočárky, procházející se důchodce, teenagery kouřící na lavičce. Najednou vám dojde, že žijete v nereálné bublině. Ale můžete ji opravdu propíchnout?
Dovedu si představit, že podobné myšlenky se nehoní hlavě jenom studentům, ale že nad nimi občas přemýšlí i dospělí pracující. Má moje práce smysl? Obohacuje mě vůbec? Kde budu za deset let? Stojí mi to za ty prachy?
Ano vážení, peníze. Jsou to peníze, které v nás vzbuzují tyto myšlenky-respektive jejich nedostatek. Ruku na srdce kolik manažerů s BMW se ptá sám sebe, jestli jejich pojišťovací služby mají smysl?
Co tedy má v dnešní době ještě smysl? Vedle vzdělání, které by nám mělo zajistit práci a tím peníze na chleba se chceme ještě dále nějakým způsobem rozvíjet- a zároveň se nemuset rozkrájet. Je to ale v dnešních podmínkách trhu práce vůbec možné? Ale zpět k otázce, co má v smysl, skutečnou hodnotu, kdy máte pocit, že to, co prožíváte je reálné, autentické? Já mám jasno.
Vždy, když musím dělat povinnosti, které mě netěší(učení, utírání prachu), zatoužím být s rodinou. Jen si tak otevřít láhev dobrého bílého vína a sdílet s nimi moje myšlenkového pochody a naslouchat těm jejich. Nevím jaké jsou vaše zkušenosti, ale ty moje říkají, že právě tato skupina mě vždy podpořila v každé vylomenině, která se mi vylíhla v hlavě, stáli jsem při sobě, když se nám peníze pokoušely nabourat vztahy a i přes nedorozumění a zdravé hádky, které čistí ovzduší, mám pocit, že to je v dnešní době ta poslední věc, za kterou stojí za to bojovat. Zbytek se totiž vždycky nějak vyvrbí.
Naše naivita je opravdu neskutečná. Ještě jako náctiletí věříme, že můžeme hýbat světem a měnit ho k lepšímu. Víme přesně čím chceme být-právníkem, ekonomem, psychologem, doktorem. Naše snahy dosáhnout toho však můžou narazit na překážky, kdy je nám cesta k vysněnému cíli zkomplikována. Jindy se naše očekávání nesetká ani z rychlíku s realitou, a my tak ztrácíme zájem u budoucí cestu.
I přesto, že máme pokrásnu našlápnuto vysněným směrem, nemáme ještě vyhráno. Nejen okolí nás neustále prověřuje formou zkoušek, přijímacích pohovorů, hádek, jestli vztahy, ve kterých se nacházíme skutečně vydrží. I my mučíme sami sebe řadou pochybností, jestli jsme nevykročili levou nohou. Mám jistou práci? No a? Bude mě po tom všem studiu bavit? Nemám jisté uplatnění, ale škola mě baví-kdo mi ale jednou vydělá na chleba?
Poznamenána tím, co velmi krátkou dobu studuju, mě uklidňuje fakt, že podobné myšlenky nemůže ovlivnit moje volba-ať už špatná, nebo ne. Viníkem je celá struktura-ne pouze ta školská. Žijeme v době, kdy bez alespoň středoškolského vzdělání můžeme jít tak maximálně zametat ulice. Avšak v okamžiku, kdy dostudujeme s červeným diplomem v ruce a pýchou na tváři, a vstupujeme do systému zaměstnání dochází nám pouhá symboličnost daného papíru. Úspěšné absolvované vzdělání je tedy slovy Becka pouhým klíčem do předpokoje zaměstnání, to zda-li nám budou jeho dveře otevřeny, závisí na celé řadě dalších kvalit. Napadá mě jazyková vybavenost, dosažená praxe, ale i náš způsob vystupování a(opět ve spojitosti s tím, co studuji) fakt, jsme-li muž a nebo žena.
Naše dětská honba za dobrými známkami, za vysvědčením prospěl/a s vyznamenáním je vlastně pouhou honbou za ŠANCÍ NA ZISK ZAMĚSTNÁNÍ. A je dnes skutečně jedno, jestli studujete prestižní práva, nebo českou bohemistiku.
Všechny moje dosavadní úvahy nad smyslem a nesmysly školství ve spojení s přečteným textem mě znovu-uvádí do reality. Vybavují se mi vánoce-všechen ten šum, poprask, stres a zmatek s úklidem, pečením, sháněním dárků, balení, kterým jste nakonec taky strženi. Najednou rozbalíte poslední dárek-a je po všem.
Něco podobného zažíváte, když se učíte na zkoušky-honba za splašením co nejlepšího materiálu, odsunutí ostatních aktivit, abych prošla a pak bác ho-jedna blbá otázka a všechno je v pytli. Nereálnost vašeho počínání si ale uvědomíte i jindy než o zkouškách, například, když nejdete do hospody, protože musíte napsat nějakou práci-reflexe autorů, který již nejsou mezi námi(tím jim nechci odebírat pocty za jejich myšlenky). K večeru, když už vám z toho všeho hrabe se jdete projít do parku-tady vidíte maminky s kočárky, procházející se důchodce, teenagery kouřící na lavičce. Najednou vám dojde, že žijete v nereálné bublině. Ale můžete ji opravdu propíchnout?
Dovedu si představit, že podobné myšlenky se nehoní hlavě jenom studentům, ale že nad nimi občas přemýšlí i dospělí pracující. Má moje práce smysl? Obohacuje mě vůbec? Kde budu za deset let? Stojí mi to za ty prachy?
Ano vážení, peníze. Jsou to peníze, které v nás vzbuzují tyto myšlenky-respektive jejich nedostatek. Ruku na srdce kolik manažerů s BMW se ptá sám sebe, jestli jejich pojišťovací služby mají smysl?
Co tedy má v dnešní době ještě smysl? Vedle vzdělání, které by nám mělo zajistit práci a tím peníze na chleba se chceme ještě dále nějakým způsobem rozvíjet- a zároveň se nemuset rozkrájet. Je to ale v dnešních podmínkách trhu práce vůbec možné? Ale zpět k otázce, co má v smysl, skutečnou hodnotu, kdy máte pocit, že to, co prožíváte je reálné, autentické? Já mám jasno.
Vždy, když musím dělat povinnosti, které mě netěší(učení, utírání prachu), zatoužím být s rodinou. Jen si tak otevřít láhev dobrého bílého vína a sdílet s nimi moje myšlenkového pochody a naslouchat těm jejich. Nevím jaké jsou vaše zkušenosti, ale ty moje říkají, že právě tato skupina mě vždy podpořila v každé vylomenině, která se mi vylíhla v hlavě, stáli jsem při sobě, když se nám peníze pokoušely nabourat vztahy a i přes nedorozumění a zdravé hádky, které čistí ovzduší, mám pocit, že to je v dnešní době ta poslední věc, za kterou stojí za to bojovat. Zbytek se totiž vždycky nějak vyvrbí.
Občas se člověk sám sebe ptá PROČ? A okolí mlčí..
JAK? Ale nenacházíme indicie ukazující směrem k odpovědi.
CO nás může posunout dál, zůstává skyto, neznámo kde..
JAK? Ale nenacházíme indicie ukazující směrem k odpovědi.
CO nás může posunout dál, zůstává skyto, neznámo kde..
Jen si tak přemýšlím
O co by byl člověk ochuzen, kdyby zakázali sledování televize? O okradače volného času. O co by byl člověk ochuzen, kdyby zakázali přemýšlet o životě? O bezesné noci a radost i starost z příštích dní.
VĚDCI OBJEVILI PODOBNÉ SYMPTOMY MEZI KUŘÁKY A UŽIVATELI FB!!!
http://www.novinky.cz/veda-skoly/221179-facebookova-generace-trpi-abstaky-jako-narkomani-potvrdili-vedci.html
