Banán, banán, potřebuju banán! Jinak už nevím, co dělat. V neděli jsem snědla asi něco, co mi nesedlo a od té toby lítam jako střelená na záchod a zpět ulehnout do postele. Y otra vez! Pondělí: dvě lžičky rýže, čtvrka housky, dvě sklenice koly. Úterý vypadalo podobně. Tipuju, že tak dvě kila jsou pryč, ale to se změní s trochou zmrzliny a výborného mexického jídla. Nechť je středa ve znamení banánové diety a černého čaje.
Hlad mě vzbudí a donutí vstát ve čtvrt na osm, už se chystám vyrazit, ale mexická mamča mě ujišťuje, že je třeba ještě posečkat un ratito. Vyrážím tedy až ve čtvrt na devět. P. bydlí na ulici, která je z jedné strany lemována bary, obchůdky a diskotékami a na druhé straně se nachází obrovký komplex Univerzity, kde P. studuje. Zkrátka Stodolní jako na dlani. Dojdu až na konec ulice, kde se nachází pojízdný stánek s ovocem-papája, marakuja, hrozno, jablko, pomeranč, dvoubarevný pomarenč. Ne, ne dneska jen jedno: Cuatro plátanos, por favor. Nevěřím, když po mě chce 8 pesos…Což je nějakých 13 korun. Jiný kraj. Ale za jakou cenu. Vracím se zpátky domů a u chodníku zastaví naplýskaný jeep, vystoupí z něj upravená žena a zvoní na zvonek jednoho domu, který „sousedí“ s malinkým obchůdkem z jedné strany a o hodně skromnějším domkem ze strany druhé. Asi deset metrů před tímto autem jsou dvě děti. Jednomu klukovi je tak osm, druhému ne víc než jedenáct. Tlačí před sebou vozík a zastavují se u popelnice-vybírají papír a plastové předměty, asi do sběru. Zaraženě vstupuju do pekárny a kupuju si jednu housku. Rozdíl na každém kroku. Člověk by si měl uvědomovat častěji, že si opravdu nemá na co stěžovat.
Recent Posts
3 komentářů:
Je moc fajn vyjet někam úplně jinam, poznat jiné kultury, díky tomuto se člověk stává soudnějším, více si dává věci do souvislostí a možná se brousí, brousí si svůj charakter, tvoří se a upravuje si svůj žebříček hodnot, svůj směr. Copak tě napadne když si teď vzpomeneš na domov a lidi, se kterými žiješ a kde žiješ? Řekl bych cestování je o poznání, o poznání nových věcí a možná taky o poznání sama sebe. Co je vlastně v životě důležité?
Nejdůležitější je si život užít a taky si uvědomovat každou minutu každého dne. Někomu to možná přijde jako dutá fráze, ale mi se poslední dobou daří tuto frázi proměňovat ve skutečnost, uvědomovat si každý den ať je smutný nebo veselý. Co se mi vybavuje? Že mi všichni strašně moc chybíte, že si žijeme strašně dobře a že čím více objevuju ciné a rozdílné kultury, tím je mi dražší ta moje. Aj můj žebříček hodnot je zpřeházen! Ale asi by bylo předšasné prohlásit, že definitivně
nekdy mam velky strach, ze se stane neco zleho, ze ten zivot nas stale houpe, myslim si ze to tak je a bojim se toho. Bojim se o celou svou rodinu, cim je clovek starsi tim vice si to uvedomuje. Vzdycky jsem mel strach, kdyz jste sly pres prechod, a mam ho stale .... preju si aby jsem nikdy nemeli vsechno na co si vzpomenem abychom meli pro co zit, preju si abycho se umeli v zivote zastavit a nenechat se drtit dobou, je to tezke, vlak se rozjel a uz uhani, nejde zabrzdit na miste, ale dal by se mouna zpomalit. Davej na sebe velky pozor, opatruj se, mam te rad.
Post a Comment