Že jeho srdce přetékalo radostí.
Dno černější než ta nejproklatější studna.
Okamžik „je mi hezky“, který stačil k dokonalému pocitu štěstí.
Kvalitní povídání s přáteli, které zasytilo víc než dušené hovězí.
Že byl zamilovaný do dvou osob zároveň.
Že se mu zabarvilo oblečení v pračce.
Jaké to je připálit jídlo…
…přesolit
jídlo…
…hladovět.
Každý někdy zažil odevzdání v okamžiku dávání.
Pokoru, která mu vrhla do očí slzy nad lidskou dobrotou…
…a rozpustila třeba jen kousek jeho ega.
Okamžiky, kdy ticho bylo nepopsatelně povznášející a léčivé…
…nebo i
drásající k nesnesení.
Ztrátu milované věci, drahocenné osoby.
Spálil žehličkou oblíbený kousek oblečení.
Jaké to je, když vás kadeřnice „vylepá“ víc, než jste si
představovali.
Každý se někdy pozastavil nad tím, zda je na konci duhy
skutečně podklad.
Si někdy užíval klidné plynutí řeky při pohledu na stromy, které
přechází do podzimního zbarvení.
Ach člověče…jestli jsi
něco z toho nezažil – máš se ještě na co těšit!
A ty, který výše
popsané dobře znáš – raduj se!
A čekej, kdy ty
okamžiky přijdou znovu a pokus se vnímat, v čem jsou jiné. Nové. Hlubší…
(Některé se totiž
budou pravděpodobně opakovat…)